Sbližování

26. července 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
December v následujících týdnech myslela, že už má konečně rodinné peklo za sebou. Tchýně se vyřádila před lety a rodiče po babiččině smrti snad definitivně také.
K radosti manželů Oakmoonových se v Tobim projevily kouzelné schopnosti. I když byl ve velmi nebezpečné situaci.
Na začátku února stále panovaly velké mrazy. Když u Oakmoonů měli čas, vyrazili bruslit na rybník. V tu sobotu zase bruslili, rozjeli se po celém rybníce. Tobias však přehlédl díru u hráze, která byla slabě zamrzlá. Led nevydržel a Tobi se propadl do vody.

"Tobiasi, Tobi." křičela vyděšeně Dec a bruslila k němu.

A než ji napadlo syna vytáhnout z vody pomocí kouzla, Tobias se vylovil sám. Zničehonic ležel vedle díry a kašlal.

"Miláčku, jsi v pořádku?"
"Jo-o." Tobi drkotal zuby.

Dec nelenila a přenesla je domů.


"Rychle, vysvleč se a do teplé vody." hnala ho do vany.

Tobias si lehl do horké vody ve vaně, aby se zahřál.

"Jak je ti?" vyptávala se Dec po chvíli a dopouštěla znovu horkou vodu.

Dokonce synovi donesla čaj.

"Je mi teplo a nic mě nebolí." odpověděl Tobi.

Po vaně ho Dec zahnala do postele, aby byl v teple a neodstonal to. Změřila mu teplotu, ta byla v normálu 36,7°C. Až při večeři s Alanem si uvědomila, že Tobi poprvé čaroval.

"Je to úžasný. Půjde do Koločar." radoval se Alan.
"Cože? Snad do Bradavic, když jste tady." December byla proti.

A tak se chvíli dohadovali, do které školy jejich syn nastoupí.

"A dost." Alan ukončil jejich debatu a začal svou ženu líbat.
"Fůj." ozvalo se ode dveří.

Byl to Tobi, měl hlad.

"No no, snad můžu naší mamce dát ještě pusu." zašklebil se Alan pobaveně.
"To můžeš, ale nemusím to vidět."

Tobias ve škole chodil do počítačového kroužku, kam chodili i starší žáci a od těch Tobi chytal tyhle řeči. Začíná u něj puberta, podle Alana.
Dec Tobimu nandala jídlo a ten se najedl. Pak se spolu dívali na film v televizi.
Dec se těšila, až bude moct svému synovi předat kouzelnické znalosti. A konec konců, bylo jí jedno, kde bude studovat, Koločary nebyla špatná škola, sama tam učila.
A to by nebyli Oakmoonovi, kdyby tam byl dlouhodobě klid. Alan býval dlouho v práci, omlouval se vytvářením nového výrobku a December neměla důvod mu nevěřit. Sama zase chodila do obchodu prodávat a věděla, že je její muž zavřený v kanceláři, občas i s Georgem. Ale jak se říká, lež má krátké nohy.

"Chci se zeptat, máte ještě ty monstrózní zrcátka?" ptala se jedna slečna. "V regálu nejsou." dodala.
"Pojďte, podíváme se." vyrazila Dec a nechala Chantalle u pokladny samotnou.

Dec hledala v krabicích nahoře na regálech i ve skladu a nenašla. Vyrazila za Alanem do kanceláře.

"Zlato, máma ještě…" ani nedopověděla otázku, Alan tu nebyl. "Alane?" koukala i na WC a také nic.

Nakonec si od slečny vzala adresu a o jaký druh zrcátka má zájem. Dec hledala Alana po celém obchodě i okolo obchodu v Příčné ulici. Nikde nebyl. Rozhodla se za ním přenést. A skončila v Americe, u domu své tchýně.

"Co?" podivila se nahlas.

Absolutně to nechápala. I Alan se od své matky odstřihl, odsuzoval její chování. Šla blíž k domu a nakukovala dovnitř okny. Uviděla, co vidět nechtěla. Alan a jeho matku, smějící se a Alana, který jim nesl do obýváku čaj. December přišla tchýně trochu sešlá, neunikla stárnutí. Možná je nemocná. Chvíli je pozorovala, jak se dobře baví a pak se přenesla zpět do obchodu.

"Tak co si zjistila?" vyzvídala Chantalle.
"Je u své matky." řekla Dec naštvaně.
"A to vadí?" divila se její kolegyně.

A tak jí Dec pověděla, co se událo před lety v USA.

"No, hodná tchýně vypadá jinak." pronesla Chantalle a Dec jen přikývla hlavou.

Alan se do zavíračky nevrátil a Dec se přenesla domů sama.

"Ahoj Tobi." zdravila svého syna, který přišel chvíli po ní.

Měl kroužek, proto Dec mohla přijít z práce pozdě.

"Kde je táta?" sháněl ho syn.
"U babičky v Americe."
"Já myslel, že se spolu nebavíte."
"To já taky, aby otec po letech asi změnil názor." řekla Dec rozzlobeně.

Brala to jako podraz.
Alan domů přišel až po večeři, dělal, jakoby se nic nestalo.

"Tak co výrobek?" ptala se sarkasticky Dec svého muže.
"Vypadá to dobře, ještě pár dní." odpověděl Alan.
"Skutečně? Podle nákresů to tak nevypadá."

Nákresy totiž žádné nebyly. Ani v kanceláři v obchodě, ani zde v domě. December se po nich schválně dívala.

"Jak dlouho za ní chodíš?" ptala se December, když Alan mlčel. "A proč mi kvůli ní lžeš?" dodala.
"Věděl jsem, že se kvůli tomu budeš zlobit." začal Alan. "Máma je nemocná. Psala mi, tak jsem za ní párkrát byl." vysvětlil.
"A proč neřekneš pravdu? Myslíš, že bych tě zamkla doma, abys za ní nemohl?"
"Vím, že ji nesnášíš a nechtěl jsem se o ní zmiňovat."
"To jsi hodnej, ale furt je to tvoje máma, nedělala bych ti kvůli tomu scény. Mrzí mě, žes mi lhal." řekla Dec a šla na zahradu za Tobim.

Ten skákal na trampolíně, kterou dostal od Santy.

"Mohl bych někdy s tátou za babičkou?" ptal se Tobi.

Zkoušel štěstí, když je to téma otevřené.

"Domluv se s tátou, mně je to jedno." odpověděla Dec lhostejně.

Došla až na konec zahrady. Vzpomínala, jak se babička věnovala květinám. Letos je toho míň, Dec neměla tolik času na sázení.
Alan už netajil svoje návštěvy ve Státech a občas sebou bral i Tobiase. December to téměř nevadilo. Jen měla strach, co její tchýně tlačí za nesmysly Alanovi do hlavy a aby nepoštvávala proti ní Tobiho. Ten chodil z návštěv nadšený. Pokaždé dostal od babičky nějakou sladkost.

"Hele mami." volal nadšeně Tobi na začátku července.

Nesl babičce ukázat vysvědčení ze školy. Dec spatřila v Tobiho dlani několik galeonů.

"To mám za odměnu." zaradoval se.
"Však si to zasloužíš, měl si výborné vysvědčení." souhlasila Dec s tchýní.
"Zlato, moje máma by na tebe měla prosbu." ozval se znenadání Alan večer v ložnici.
"Jakou?" December měla obavy, co tchýně vymyslela.
"Už je v pořádku, zotavená po nemoci a prosí, zda by u ní nemohl Tobi strávit pár dní prázdnin."

December překvapením vykulila oči. Tohle nečekala. Chvíli mlčela, přemýšlela o tom.

"Já myslím, že by to šlo." řekla opatrně. "A Tobi to ví?"
"Ne. Nechtěla mu nic říkat, dokud s tím nebudeš souhlasit, aby nebyl potom zklamaný, kdyby to nevyšlo."
"Jestli Tobi bude chtít, může k ní jet na prázdniny, já jim bránit ve styku nebudu." souhlasila Dec.

Alan se spokojeně usmál a políbil svou ženu. Měl radost, že je rozumná.
Novinku synovi řekli hned druhý den u snídaně, byl z prázdnin u babičky nadšený. December během dopoledne sbalila synovi tašku, ten si ještě sbalil i nějaké hračky. Tchýně totiž řekla, že Tobias může k ní na prázdniny klidně hned. Mladý Oakmoon se těšil, táta mu slíbil, že ho k babičce přenese po obědě. December ho ani nepoučovala, jak se má chovat. Byla totiž z toho nesvá. Nikdy Tobias nebyl tak dlouho pryč. Maximálně někde u známých přes noc.
Kolem druhé hodiny odpoledne se rozloučili a Alan se se synem přenesli do Států. Navíc December měla i strach, jestli tchýně proti ní nebude mít kecy před Tobim. Stále si dost dobře pamatovala, proč tak rychle utekli z USA.
Dec s Alanem si užívali doma ve dvou a netrvalo jim dlouho najít si program na vyplnění volného času. V práci si oba vzali volno na pět dní a odjeli na dovolenou. Náhrada za líbánky, které neměli před lety, protože už měli Tobiho. Odcestovali do Egypta k moři, kde se dá koupat bez hrozby rýmy či nachlazení. Poslali babičce a Tobiasovi pohled do USA. Ti věděli, že jedou na dovolenou. Aby toho neměli Alan s Dec málo, ještě stihli třídenní wellness pobyt ve Francii, než si vyzvedli Tobiase. Společně. December byla nesvá, sovu tchýni měla vidět po několika letech a upřímně, netěšila se na setkání.
Alan zazvonil a byly slyšet rychlé kroky.

"Máma, táta." volal nadšený Tobi a skočil na Alana.

Poté objímal i Dec.

"Ahoj." objevila se Alanova matka. "Půjdete dál?" zvala je.
"Jo, já vám ukážu, co jsem vyrobil." tahal je syn za ruce dovnitř.
"Tak fajn." souhlasila Dec.

Alanovi se ulevilo, bál se, že řekne ne a hned půjdou domů.
Paní Oakmoon uvařila kávu a Tobias donesl papírové auto. Byl s babičkou na výletě v mudlovském městě a tam pořídili papírovou skládačku auta.

"Ještě měli letadlo, ale to až příště." prozradil Tobi dohodu s babičkou.
"Jak jste se měli na dovolené?" vyptávala se tchýně zvědavě.

Odpovídal Alan, Dec radši mlčela, občas jen přikývla hlavou, že souhlasí s Alanem. Nebyla tu ráda, neměla na tenhle dům dobré vzpomínky, díky tchýni.

"Zlato, máš sbaleno?" ptala se Dec syna.
"Něco jo."
"Pojď, dobalíme to." zvedla se Dec a šla s Tobim do jeho pokoje dobalit kufr.

Spadl z ní svazující pocit, jakoby se mohla zase pořádně nadechnout.
Sbalili kufr, v obýváku dopili kafe a přemístili se domů do Británie. December byla ráda, že je doma.
O pár dní později Dec s Alanem čekala oslava výročí svatby, byli spolu už 9 let. A Tobi slavil desáté narozeniny. Pro December to strašně rychle uteklo. Oakmoonovi pro syna připravili dvě oslavy. Jednu pro kamarády z mudlovské školy a druhou pro kouzelnické přátele (Weasleyovi, Hamifieldovi a další). Alanovi přišla mudlovská oslava nudná, taky jak by ne, když se na ní nemohlo čarovat a ani použít očarované věci. Tobias však byl spokojený, že mohl své kamarády ze školy pohostit doma. Na té kouzelnické se Alan trochu vyřádil, nachystal kouzelné věci. Dec ho podezřívala, že si chce duševně vykompenzovat tu mudlovskou oslavu, kde podle jeho slov neskutečně trpěl.
December byla ráda, že obě oslavy dopadly výborně. Mudlovská, že nebylo prozrazeno čarodějnictví a přišli téměř všichni pozvaní Tobiasovi spolužáci a čarodějnická, že nic neshořelo. Alan totiž každou chvíli pustil nějakou rachejtli, dělobuch nebo prskavky. A Tobias znovu čaroval. Tak moc se těšil večer na kouzelný ohňostroj, co mu slíbil taťka, až první rachejtli zapálil sám náhodou kouzlem.

"To je můj kluk." Alan byl z toho nadšený.

V půlce srpna ještě na týden i s Tobim odcestovali do Chorvatska na dovolenou a v září nastoupil Tobias do posledního ročníku mudlovské školy. Předpokládali všichni, že mu přijde dopis z kouzelnické školy, ať už z Koločar nebo Bradavic, aby u nich studoval magii.
A tak proběhlo září, říjen a s ním Halloween, listopad a nastal prosinec a blížily se Vánoce. Tobias už na Santu nevěřil a některé dárky si vybral sám. Aspoň rodičům ulehčil práci s vybíráním dárků. Pár dní před svátky Dec v kuchyni pekla trochu cukroví. Později se objevil Alan. Prvně se napil, pak ujídal těsto nebo rozinky.

"Co se tu ochomejtáš, jak kdyby si mi chtěl něco říct, a bojíš se?" Dec už to nevydržela a promluvila jako první.

Alan se zarazil, zrovna měl prst v džemu. To Dec utvrdilo, že její domněnka je správná a Alana něco tíží na srdci.

"Víš, psala mi máma." začal a Dec zachvátila panika, aby to bylo něco snesitelného.
"A dál?"
"Chtěla by o svátcích přijet na návštěvu." vyklopil ze sebe Alan.

Dec zadržela šokem dech. Návštěva? Na jak dlouho? Nechce ji vidět.

"Sem?"
"Jo. Jen na odpoledne, nic dlouhýho." vysvětloval Alan.
"To by se přežít dalo." usoudila vnitřně Dec.
"Tak dobře." souhlasila December. "Ale dárek jí kup sám." dala si podmínku.

Alan si povzdechl, neměl rád vymýšlení dárků, zvlášť pro ženy. Většinou ho nic originálního nenapadlo, takže většinou to byl šperk nebo parfém. Občas si něco Dec vybrala sama.

"Fajn." řekl útrpně.

December měla hned lepší náladu, když viděla trpícího Alana. Ať ví, jaké to je, Dec bude trpět, až tu bude tchýně.
Dvacátého třetího prosince už Tobias zůstal doma a pomáhal December.

"Je to opruz." brblal při přerovnávání krabic na půdě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama