Červenec 2018

Konec čarování?

11. července 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"To se zeptej babičky, proč ti to neřekla." odsekla December.

Manželé Charlesonovi na víc nečekali a uraženě odjeli domů. Při odchodu k autu ještě bručeli, že je to drzost a nehoráznost.

"Babička snad měla vidění do budoucnosti s tou závětí." řekla Dec Alanovi, když uklízeli zahradu.
"Anebo až moc dobře znala svého syna." pronesl Alan. "Děkuju babičce, že tě vychovávala ona." objal Dec. "A jsi, jaká jsi." usmál se.
"Že nejsem taková mrcha jako naši, jo?"
"Přesně tak."

Po necelém měsíci od pohřbu přišel dopis pro December. Psal notář, že za 10 dní přijede, že potřebuje ověřit soupis majetku, co mu před lety sepsala babička a zjistit stav financí na účtu a v hotovosti a další drobnosti. Jak psal, tak se dostavil, u Oakmoonů byl skoro dvě hodiny.
Za týden přišel další dopis od notáře. Za dva týdny mají schůzku, bude se otevírat závěť a řešit dědictví. I když babička vše konzultovala s právníkem a závěť by měla být v pořádku, přece jen červíček obav se objevil. Alan ji uklidňoval, že její obavy a nervy jsou zbytečné.
Nastal den D a Dec vyrazila k notáři sama. Tam se potkala s otcem a máti.

"Ahoj." pozdravili se vlažně navzájem.
"Dobrý den, prosím, posaďte se." vyzval je notář. "Jsme tu kvůli vyřešení závěti po zemřelé April Charleson." oznámil důvod, proč tu jsou.

I když to všichni věděli. Notář vzal babiččinu závěť a ukázal, že je zapečetěná a podepsaná od babičky. Před očima dědiců ji otevřel.

"Ještě jedna věc, kde je váš syn Sam?" zeptal se notář rodičů.
"Dobrá otázka." pomyslela si Dec.

Rodiče po sobě vyděšeně střelili pohledem.

"Náš syn je bohužel ve vězení a neuvolnili ho pro tuto příležitost." odpověděl otec.

December v prvním okamžiku vyvalila překvapením oči, potom začala v sobě dusit smích a skrývat ho do dlaně. Proto tedy nebyl ani na pohřbu.

"Tak začneme." zavelel notář a začal číst babičky závěť.

Jako první byl zmíněný Decembřin bratr Sam. Tomu babička odkázala staré mudlovské kníhy, asi deset kusů, byl to přímo sepsaný seznam a potom dvě keramické malované vázy, obojí bez hodnoty. Další na řadě byli otec a matka. Těm byly přiklepnuty čtyři obrazy, babiččina stará postel a skříň a poté tři zlaté řetízky. A vše zbylé připadlo December. Největší radost měl otec z těch řetízků. Doufal, že jsou hodnotné.

"Paní Oakmoon, předpokládám, že dědictví vašeho bratra a otce je u vás. Byla byste tak laskava a mohla ho nějak dopravit sem? V průběhu několika dní, ne hned." ptal se notář.
"Ale samozřejmě." souhlasila Dec.

Ta se v duchu smála, jak babička vyběhla se zbytkem rodiny.

"Takže pro dnešek je to vše. Vám se ozvu, až budu mít vaše dědictví u sebe." slíbil notář panu Charlesonovi.

Ten i se svou ženou odešli.

"Proč jim babička něco odkázala?" vyptávala se Dec advokáta.
"Váš otec je jako první v dědickém žebříčku a musí něco zdědit. Nebo pak vydědění, ale do toho se babičce moc nechtělo, shánět důvody a důkazy, proč ho chce vydědit. Takže mu odkázala staré a rozbité věci. Byla mazaná." zasmál se notář.
"Rozbité věci?" nechápala Dec.
"Ty zlaté řetízky jsou přetrhané." vysvětlil.
"On má stejně v plánu je prodat." namítla Dec.
"S tím vaše babička počítala, proto mu dala ty přetrhané.

Poté se spolu rozloučili a i December zamířila domů. Tam Alan už čekal na svou ženu a vyptával se, jak to dopadlo. Dec mu to vyprávěla, co babi otci odkázala. Alan se jen smál.
December v průběhu jednoho týdne předala veškerý bratrův a otcův zděděný majetek notáři do úschovy. Chtěla to mít rychle za sebou. Při vyklízení skříně objevila dvě šperkovnice plné řetízků, náramků, prstenů i náušnic. Dec nestačila zírat, kolik toho babička za život nastřádala. Pamatovala si, že babička dřív nosila jen dva řetízky, které střídala, ale o zbytku šperků neměla ani ponětí.

"Sleduj." Dec šperkovnice snesla dolů k Alanovi.

Ten je otevřel a také nestačil koukat.

"To je všechno po babičce?" ptal se a Dec mu to odkývala. "Ona snad vykradla zlatnictví, ne?" i jemu se těch šperků zdálo moc.
"Netuším." Dec krčila rameny.

Dec také přetřídila babiččino oblečení. To staré naházela do pytlů na vyhození, a to lepší se rozhodla věnovat charitě. Aspoň ještě někomu pomůže.
Jedno odpoledne měli nezvané hosty - Decembřini rodiče se objevili přede dveřmi.

"Ahoj." pozdravili se. "Dobrý den." dodal Alan, který naštěstí byl doma.
"Vaše dědictví jsem předala notáři, nic víc vám nenáleží." řekla December.
"Jsem její syn, měl bych dostat rovnou půlku." ohradil se její otec.
"Bez závěti. Tu ale babička sepsala, takže máš to, co sis podle ní zasloužil."
"Já ale vím o těch dvou šperkovnicích. Jedna patří mě podle zákona." otec zvyšoval hlas. "A půl baráku je taky má."
"Nic není tvý, vše je moje. Nic nedostaneš." a snažila se mu zavřít dveře před nosem.

Otec tam stihl strčit nohu.

"To se pleteš." vykřikl a prudce dveře otevřel.

Běžel ke schodům a běžel nahoru, nejspíš pro ty šperkovnice. December však vytáhla hůlku a jednoduchým svazovacím kouzlem ho znehybnila. Otec se svalil na schody a sjel je dolů.

"Já tě dál nepozvala, takže mi nebudeš lízt do baráku." vyštěkla na něj vztekle.

Kouzlem ho přemístila k šokované matce ven před dům na cestičku a zavřela dveře. Ještě ho tedy kouzlem rozvázala. Otec naštvaně nadával a odkráčeli spolu do auta a odjeli. Další problém způsobený otcovým chováním na sebe nenechal dlouho čekat. Pár minut po tom, co rodiče zmizeli z ulice, se objevila sova s dopisem. Neměla kudy vlétnout do domu, a tak ťukala pařátkem do dveří. Dec si myslela, že to jsou znovu rodiče, a tak rozrazila dveře.

"Co chcete?" zaječela přitom vztekle.

Sova pustila dopis a odletěla. Dopis zůstal viset ve vzduchu a začal se tvarovat do lidských úst.

"Ne, to ne. Proboha." děsila se Dec.
"Co se děje?" ozval se Alan vyplašeně z kuchyně.
"Vážená paní December Oakmoon." spustila dopis mužským hlasem. "Jelikož jste před pár minutami opakovaně čarovala před mudly, což je hrubý přestupek, jste předvolána na ministerstvo kouzel ke komisi, kde vám bude odebrána vaše hůlka. Prosím, dostavte se dne 30. října ve 13:00 na ministerstvo kouzel, patro deset, dveře třináct. S pozdravem Edward Tran, ministerský úředník." a dopis se složil do původního tvaru a vletěl Dec do ruky.

December si sedla na zem a opřela se o dveře. Byla zoufalá.

"Co si teď počnu?" upřela zrak na manžela. "Budu jako Hagrid." vzpomněla si na bradavického kolegu.
"Jako kdo?" Alan netušil, o kom je řeč.

Dec mu to vysvětlila.

"Nebudu mít v kouzelnickém světě uplatnění. Navíc, až se to provalí, co tomu řeknou čarodějové? Profesorka Přeměňování a zlomí jí hůlku za porušení zákonů." rozbrečela se.

Alan si sedl k ní a přitáhl si ji do náruče.

"Neboj se, všechno jim vysvětlíš, jak to bylo, a hůlku ti nechají. Navíc ti to můžu jako svědek dosvědčit." ujišťoval ji, že to bude v pořádku a bez ostudy.
"A já můžu taky." ozvalo se od schodů. "Slyšel jsem to a část i viděl." Tobi prozradil, že je špehoval.

December se usmála a gestem synovi naznačila, ať jde k nim. Objala ho.

"Nevím, jestli by tvoje výpověď měla nějakou váhu, jsi ještě dítě." řekla Dec, ale měla radost, že za ní syn stojí.

December, když nebyla v práci a měla doma vše hotové, třídila staré věci po babičce ve sklepě a na půdě. Aspoň nemyslela na tu komisi na ministerstvu. Vyřazené věci pak přenesla do kouzelného sběrného dvora. Pracovníci tam prověřují vyhozené věci a odstraňují z nich kouzla. Když bývala Dec sama doma, cítila podivnou atmosféru v domě. Nevěděla, čím to je, ale myslela si, že je to smrtí babičky. Ani ten pocit nedokázala popsat.
A pak nastal den D - komise na ministerstvu. Alan si vzal volno, aby doprovodil svou ženu.

"Dobrý den, pojďte dál." vítal je mladík. "To je dobře, že jste tu taky, pane Oakmoone, možná budeme potřebovat vaši výpověď." usmíval se a zavřel za nimi dveře.

Ocitli se v soudní síni. Bylo tu dohromady asi osm ministerských úředníků.

"Posaďte se." ukázal starší muž na židle před stolem komise. "Obviněná December Oakmoon a její manžel Alan Oakmoon." představil je zbylým členům.

Poté oznámil, čím se provinila - kouzlením před mudly. Kouzelníci pokyvovali hlavami nebo si něco zapisovali, ale byli potichu. Dec se nervózně podívala na Alana. Ten ji povzbudivě chytil za ruku.

"Takže." promluvil znenadání muž, co je představoval.

Podle Dec to byl asi předseda komise.

"Paní Oakmoon, vysvětlete nám tu situaci u vás doma." žádal komisař.

A tak December podrobně popsala, co se u nich doma stalo.

"A můj otec není mudla, ale moták." dodala nakonec.
"Kdo byl u vás v rodině čaroděj?"
"Moje babička a otcova matka April Charleson a dále její otec." odpověděla Dec. "Takže moji rodiče už o kouzlech několik let ví." upřesnila.

Komise se po sobě podívala.

"Oni tvrdili, že jste je napadla, a že vás moc neznají."

Dec překvapením vykulila oči.

"Můžete si udělat testy DNA nebo použít veritasérum." nabídla jim Oakmoon.

Komise s druhou variantou souhlasila. Dali Dec lektvar pravdy a ptali se znovu. Odpověděla jim stejně jako poprvé. I Alan dobrovolně podstoupil výslech pod veritasérem. Odpovědi souhlasily s Decembřinými. Pak manželé Oakmoonovi čekali na chodbě, porota měla poradu. Po asi deseti minutách, které se Dec zdály skoro až nekonečné, si je zavolali zpět do místnosti.

"Komise ministerstva kouzel vynese verdikt. December Oakmoon, jste nevinná." v tu chvíli se Dec nepředstavitelně ulevilo. "Při výslechu jste lhát nemohla a ani váš manžel, tudíž vám nebylo prokázáno spáchání přestupku." čaroděj zaklapl desky a vstal.

Rozloučili se a všichni se rozprchli.

"Počkejte ještě." ozvala se jedna z čarodějek z komise. "Paní profesorko." dodala, koho myslí.

Dec se překvapeně zastavila.

"Asi mě nepoznáváte, jsem Dona Hammersmith, učila jste mě v Bradavicích. Byla jsem v pátém ročníku, když jste odcházela na mateřskou." představila se.
"Ano, chodila jste do Mrzimoru." vzpomněla si Dec a Dona souhlasně kývala hlavou.
"Byla jste pro mě inspirací, chtěla jsem být jako vy, vážená čarodějka." usmívala se Dona.
"A dotáhla jste to výš než já. Až na ministerstvo." usmála se Dec.
"Ano, ale kvůli tomu jsem vás nezastavovala. Chtěla jsem, abyste věděla, že při výslechu vašich rodičů nebylo použito veritasérum a hned po výslechu jim kolegové změnili paměť. Vaše výpověď a nabídka ostatní překvapila, komise byla předem rozhodnutá vám hůlku zlomit. Já jim říkala, že je to nesmysl, že byste bezdůvodně napadla mudly." prozradila Dona.

December se podívala na manžela, ten byl napjatý, měl vztek.

"Děkuju, že jste mi to řekla." pousmála se Dec a poté se s bývalou žákyní rozloučila.

Popadla Alana za ruku a zamířili ke krbu, aby se letaxovou sítí přenesli domů.

"Ti šmejdi." nadával Alan doma.

December bylo jasné, na koho nadává, ale nezasáhla. Její muž měl pravdu.
Dědické řízení o majetek babičky bylo ukončeno 20. prosince, kdy se znovu sešli u notáře. Ten po nich chtěl ještě něco podepsat a předal jim Usnesení o dědickém řízení. Celá schůzka trvala asi dvacet minut. Otec se snažil ještě něco namítat, ale notář ho utnul. Na víc majetku nemá právní nárok. December s rodiči neprohodila ani slovo, ani je nepozdravila. A hned, jak je notář propustil ze své kanceláře, Dec zašla za roh a nepozorovaně se přenesla do Příčné ulice za Alanem do obchodu.

"Tak to vyklop, co prováděl tvůj otec?" Alan poznal na své ženě, že je naštvaná.
"Zkoušel na advokáta, že mu patří víc majetku, než mu odkázala bábí."
"A notář?"
"Ho naštěstí hned stopnul a slušně ho poslal někam." zazubila se spokojeně December.
"Tak je to super." Alanovi se také ulevilo. "Doufám, že dlouho o tvých rodičích neuslyšíme." dodal a Dec mu dala za pravdu.

Naštěstí se neozývali ani sami rodiče.