Neštěstí v rodině

12. června 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Bůhví, kdy šel spát. Měl nápad na nový výrobek." Dec byla v kanceláři a viděla pokreslené papíry na stole.

Nedalo jí to a vydala se do ložnice. Alan už měl otevřené oči. Pozdravili se.

"V kolik si šel spát?"
"Asi kolem druhé." přitáhl si manželku k sobě a přikryl jí peřinou.

Dec se tomu zasmála a taky ji Alan lehtal. Nic dalšího ale nebylo, ve dveřích se objevil vyděšený Tobias.

"Mami, nějací cizáci přišli." hlesl zmatně. "Babička se tvářila divně." prozradil.
"Kdo?" Dec vyletěla z postele jak namydlený blesk.
"Nevím a jsou tři." krčil ramínky.

December si vzpomněla na Smrtijedy a okamžitě se přenesla k babičce.


"Kdo při…" ani nedořekla otázku, když je spatřila a poznala.

Její rodiče a bratr.

"December, holčičko." usmívala se máma a chtěla ji obejmout.

Dec se však uhnula.

"Co tu chcete?" zeptala se ledově.
"Přijeli jsme na návštěvu." odpověděl otec.
"Nikdy nejezdíte jen na návštěvu." odpověděla sarkasticky Dec a babi ji zezadu dloubla, aby se uklidnila.

V ruce, co měla za zády, křečovitě svírala hůlku.

"Dobrý den." ozvalo se vedle Dec.

Objevil se její manžel se synem. Alan se snažil Dec nenápadně sebrat hůlku, ta ji však nechtěla pustit.

"Moje." sykla na něj.
"Takže to je tvůj manžel a syn?" zeptala se máma, když December mlčela.
"Ano. Můj manžel Alan a můj a Alanův syn Tobias." odpověděla Dec neochotně.

Stáli v obýváku naproti sobě a nevypadali jako rodina. Spíš jako dva gangy, čekající na bitku.

"Tak se posaďte." řeka babička a obešla Dec. "Dáte si kafe nebo čaj?" probudila se v ní hostitelka.

Alan popadl volnou rukou Dec a odtáhl ji ze zorného pole její rodiny.

"Očaruju dům ochrannými kouzly." zašeptala Dec a začala čarovat.
"Dec." snažil se ji Alan zastavit. "To není nutné. Nevypadají, že chtějí něco vzít." namítl.

December se jedovatě zasmála a řekla mu, že je nezná, a proto se mu dají bezproblémoví. Když Dec dočarovala, vrátili se do obýváku. Tam si rodiče povídali s babičkou.

"Dost nás mrzí, že si nás nepozvala na svatbu nebo aspoň neposlala pozvánku." řekla máma.

December se na ni podívala a měla chuť si zaťukat na čelo.

"Od mých 11 let nemám důvod se s vámi chtít vidět, natož si vás zvát na svatbu." odvětila.
"Jsme tvoji rodiče, máme právo chtít vidět svou rodinu." ozval se otec.
"Kdybyste byli zodpovědní a spravedliví rodičové, na které si tu hrajete před mojí rodinou, neodkopli byste mě v 11 letech, kdy se zjistilo, že umím čarovat. Když nemáte rádi kouzla, tak proč sem furt lezete?" zeptala se jich a hned si i odpověděla. "Co po nás zase chcete? Peníze, jako tenkrát, co?" uhodila na ně, neměla chuť se přetvařovat, že přijeli skutečně jen na čaj.
"Že se nestydíš nás tak křivě obviňovat." táta předstíral, že se ho to dotklo.
"Znám vás moc dobře." ušklíbla se dcera. "Proč jste Tobimu nekoupili dárek, když jste tak úžasná rodina? Víte od babičky, že máte vnouče."
"Dobrá otázka." zasmál se Decembřin brácha Sam.

December toho měla dost. Vzala si kabát a šla ven na mráz se trochu uklidnit. Napadlo ji, že by jim upravila paměť, aby si nepamatovali, kde Dec bydlí. Ale to by babička neschválila. Přemýšlela, proč to všechno rodiče dělají a proč se i tchýně před lety změnila. Jestli je to věkem, ať ji raději zastřelí, než aby byla tak hrozná. Vzpomněla si na Freda a přenesla se na hřbitov. Vyčarovala mu věneček. Jaké bezstarostné to s ním bylo, když spolu chodili.

"Jo, jenže jsme byli studenti a ne dospělí." uvědomila si nahlas.

Weasleyovi by byli lepší tchýně s tchánem.
December se vrátila domů, když jí kručelo v břiše. Rodiče už byli pryč. V domě vládla ponurá nálada.

"Už se nedivím, že je nemáš ráda." objevil se Alan znenadání v kuchyni, kde December obědvala.
"Co provedli?" zeptala se.
"Kňučeli, že nemají peníze, zda by jim babička něco nepůjčila. Tvůj brácha je debil a nasekal si půjčky. A fetuje." odpověděl její manžel.
"Ani mě to nepřekvapuje." řekla lhostejně. "A babička jim něco dala?"
"Jak si odešla, začali na ni tlačit a naléhat. Málem ji zviklali, ale zasáhl jsem já. Hodně rychle jsem je vyprovodil na ulici. Začali mi nadávat, co si to dovoluju, že tohle je jejich dům a nemůj. Tak jsem jim řekla, že ten dům je stále paní Charleson a ne jejich a dokud tu budeme my dva, tak jim babička nic nedá." Alan zněl hrdě, že je vyhodil z domu.

Dec se usmála a darovala svému muži děkovný polibek. Pak se ptala, kde je babička.

"Nahoře s Tobim." odpověděl Alan.

December se za nimi vydala. Byli v babiččině ložnici, Tobias vyprávěl pohádku, co jim říkala paní učitelka a babi ležela v posteli.

"Je ti dobře?" ptala se Dec starostlivě.
"Jo, jen mě to hádání unavilo." pousmála se starší z rodiny.

Pak poslala pravnuka pryč. Tomu se nechtělo, že to nedovyprávěl a babička nezjistí, jak příběh skončí.

"Dopovíš mi to později, teď musím vyřešit s mamkou něco důležitého." omlouvala se babi.

Tobimu to jako slib stačilo a zmizel k sobě do pokoje.

"Přemýšlela jsem nad závětí." začala babička rozhovor. "Sepíšu ji a odkážu vše tobě a Tobiasovi. Tím můj syn s rodinou nic nedostanou."
"Ty je chceš vydědit?" Dec byla překvapená.
"Netvrď mi, že ty jim chceš pomoc. Zrovna ty."
"Nechci, víš, jaký mám názor na jejich chování a životní situaci, do které se dostali vlastní blbostí." řekla Dec přísně.
"A nic si nezaslouží, a ještě si hrajou na ublížené." dodala babička bojovně.

A babička nemluvila jen tak do větru. Po vánočních svátcích, které proběhly v mírumilovné atmosféře, došla k právníkovi, se kterým se poradila, co a jak sepsat do závěti a ověřit, aby závěť byla platná a nemohl ji nikdo napadnout.

"Nemusíš na to tak chvátat, nebo máš v plánu brzo zemřít?" smála se Dec.

Babička totiž skoro nic jiného neřešila.

"Nikdy nevíš, který blázen na koštěti mě někde smete." odpověděla stařenka vesele.
"Aby ses nedivila, až nás všechny přežiješ." dodala December pobaveně.

Nebyl ani konec leda a paní Charleson měla svou závěť sepsanou, zkontrolovanou, ověřenou a uloženou u notáře. Prý kdyby jejího syna napadlo přijet, prohledat dům a závěť zničit, aby mohl dědit i on.
A pak byl několik měsíců klid. Decembřini rodiče dělali mrtvé brouky, mezi Dec a Alanem to klapalo, Tobias byl rošťák, jako každý normální kluk, ale bylo to v pořádku.
V září December byla ještě šťastnější. Na kontrole u gynekologa zjistila, že se zadařilo a s Alanem počali miminko.

"Ale ještě je brzo, jste teprve asi v sedmém týdnu." prozradil lékař.

December radostí vyhrkly slzy. Dva roky trápení a doufání a podařilo se.

"Přijďte za čtyři týdny na kontrolu." řekl lékař a poslal Dec k sestře, aby se domluvily na termínu další návštěvy.

December dnes měla v práci volno, takže se přenesla rovnou domů. Tam našla vzkaz, že babička šla k sousedce na návštěvu. Dec tedy vlezla na půdu a hledala krabici s dětským oblečením po Tobim. Našla ji a otevřela. Začala se v ní přehrabovat.

"Budeš kluk nebo holka?" zeptala se embrya v sobě.

Všechno radši uklidila zpět a sešla dolů, nikdo naštěstí nepřišel a nevyptával, co sháněla nahoře.
December pár dní mlčela, nechtěla to nikde říkat, ale jak měla neustále dobrou náladu, Alanovi už to bylo podezřelé a vyzvídal, co jí tak těší.

"Dobře, já ti to povím, ale nesmíš to nikde a nikomu říct. Ani babičce, ani Tobiasovi." naléhala na něj.
"Dobře, slibuju." zvedl dva prsty, že přísahá.
"Minulý týden jsem byla na kontrole u doktora a zjistil, že jsem těhotná." zatleskala nadšením.
"Ne." Alana to úplně vykolejilo.
"Jo." December kývala hlavou jako oslík. "Jsem v osmém týdnu, což je hodně brzo, proto mlčím. Může se něco stát." ošila se.
"Co by se stalo." nepřipouštěl si Alan a radoval se z budoucího potomka.

Následující den Alan donesl své ženě do práce kytici.

"On něco provedl?" ptala se prodavačka Chantelle otočená na Dec.

December se zasmála.

"Nemůžu své ženě jen tak donýst kytku?" ptal se Alan trochu ukřivděně.
"Je to hodně podezřelý." řekla Chantelle.

Alan si odfrkl, dal manželce pusu a šel do kanceláře.

"Být tebou, sonduju něco neobvyklýho u tvýho chlapa. Není to jen tak." varovala Chantelle svou kolegyni smrtelně vážně.

Dec se jen zasmála a šla radši doplňovat zboží do regálu.
Alan se k December choval jako k princezně. Chodili spolu na obědy, s Tobiasem byli na výletě, přemýšlel i o postýlce a kočárku pro mrně.
December nebývalo ani špatně, takže nikdo nepojal podezření o těhotenství. Ani se nijak fyzicky nenamáhala, buď používala kouzla nebo byl po ruce Alan. Už se těšila, až bude v druhém trimestru, aby tu novinku mohla říct své rodině a přátelům.
A jak už to občas bývá, když se člověk na něco hodně těší, nedopadne to podle jeho představ. A to platí i u čarodějů.

"Tak se na vás podíváme, maminko." usmál se gynekolog a chystal si ultrazvuk.

December si lehla a vyhrnula si tričko. Těšila se, až uvidí prcka, jak vyrostl. Lékař začal přejíždět ultrazvukem po břiše a sledoval obrazovku. Úsměv se mu začal z tváře vytrácet. Něco mačkal na přístroji.

"Děje se něco?" December to znervózňovalo.
"Jo." řekl smutně a po pár vteřinách sledování monitoru odložil ultrazvuk. "Vašemu miminku přestalo bít srdíčko. Podle vývoje někdy minulý týden." prozradil doktor svůj nález.

December vytřeštila šokem oči.

"To ne, to nemůže být pravda." vrtěla Dec hlavou. "Byla jsem opatrná, nic se mi nestalo." nedokázala nastálou situaci přijmout. "Pane bože." obličej si schovala do dlaní a rozplakala se.
"To se občas stává, že se embryo přestane vyvíjet a umře. Nikdo neví proč." řekl doktor a nařídil sestře volat do nemocnice a zařídit nejbližší termín na kyretáž.
"Pozítří v devět ráno?" ptala se po chvíli sestra December.

Ta byla naprosto mimo.

"Paní Oakmoon." drbla do ní sestra.
"Co?"
"Můžete v devět ráno pozítří?" zopakovala navrhovaný termín zákroku.

Dec pár vteřin přemýšlela, pak souhlasila. Lékař vypsal papíry a vyprovodil ji z ordinace. December šla jak náměsíčná, přenesla se domů. Ani nešla za bábí, zamířila rovnou do ložnice, kde se znovu rozbrečela.
Večer ji tam našel Alan. Dec vyčerpáním usnula.

"Kdes ty kapesníky vzal?" divila se babička.
"Ležely na posteli kolem Dec." prozradil Alan a vyhodil je do koše. "Ta teď spí. Co se stalo?" vyptával se.
"Nevím, já ji ani neviděla přijít." krčila starší Charleson rameny.

Alan měl zlé tušení, že to souvisí s dítětem. Dec mu řekla, že jde dnes na kontrolu. Navečeřel se a vydal se za svou ženou. Tobiho měla pod kontrolou babička. December už byla vzhůru.

"Ahoj miláčku." přisedl si k ní Alan. "Jak ti je?" zajímal se.

Dec jen zavrtěla hlavou a znovu se rozbrečela. V hlavě už si srovnala, že je to pravda, že miminko v ní je mrtvé, ale bála se, že když to řekne nahlas, že to bude pro ni ještě psychicky horší. Místo toho Alanovi podala papíry od lékaře.

"Do prdele." ujelo mu, když si četl zprávu.
"Místem seš trochu vedle." řekla sarkasticky December.

Alan odložil lejstra a přitáhl si ženu k sobě. Otřel jí slzy.

"Zlato, nic se neděje. Nevyšlo to teď, tak to vyjde příště." utěšoval ji i sebe. "Moc na to tlačíš. Musíme tomu nechat volný průběh."
"Asi jo." souhlasila.

Za dva dny šla Dec na kyretáž. Alan ji doprovodil. Zákrok se dělal ambulantně, takže šli hned poté domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama