Poznávání světů

10. listopadu 2017 v 17:28 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Máma je v domácnosti, měla zdravotní potíže a nemohla by pracovat na plný úvazek, tak jí táta řekl, ať je doma, že je bez problému uživí. Občas s něčím vypomůže tátovi ve firmě. Ten před lety založil dopravní firmu. Převezeme vše od jídla přes nábytek až po stavební materiál." usmíval se hrdě.
"A to má v mudlovském nebo kouzelnickém světě?" December neuniklo, že Oakmoonovi bydlí nedaleko mudlů.
"Hlavně v mudlovském, ale sem tam přijde zakázka od kouzelníka. Táta zaměstnává převážně mudly."

December se nestačila divit.

"To si taťka musí dát pozor, co říká a dělá, ne?"
"Hodně ho to baví, proto ten risk prozrazení podstupuje. Dokonce jsem ve firmě chvíli pracovat." vyprávěl Alan.
"Jak to vypadá s tím vaším obchodem tady?" vzpomněla si Charleson.
"V Kongresu zkoumají několik výrobků, zda jsou bezpečné a povolí nám je zde prodávat." odpověděl Alan. "Jinak už montujeme police a regály a pomalu přenášíme krabice se zbožím, co budeme nabízet." byl nadšený. "A sháníme dva prodavače nastálo." dodal.


Večer se přenesli zpět do Británie, tam už bylo brzké ráno.

"Nemám ráda časový posun." ušklíbla se Dec.

Rozloučili se s Alanem polibkem a šli oba spát. Naštěstí nemuseli do práce.
O pár dní později, na začátku srpna, přiletěla sova z Koločar. Psal ředitel, že poslední týden v srpnu se mají všichni profesoři dostavit do školy. Kvůli přípravě školy na nový rok a také bude porada pedagogů.
Dále babička odjela s kamarádkou na wellness, tudíž mladá měla celý dům volný a mohl tu být i Alan bez omezení.
Ti dva spolu byli na několika randech, třeba na večeři, procházkách. Dnes měli jít do mudlovského kina na romantickou komedii.

"Proč nemůžeme do kouzelnického kina?" ptal se Alan, když vyzvedával December.
"Byls někdy v mudlovským?"
"Ne."
"Tak proto." rozesmála se Dec. "Já třeba nebyla v kouzelnickým."
"Tys nikdy nebyla v našem kině?" ptal se Alan nevěřícně.

December zavrtěla záporně hlavou.

"To musíme někdy napravit." byl rozhodnutý.
"To beru, ale dneska jdeme do mudlovského." souhlasila Charleson.

Alan útrpně zavyl, ale šel. V Londýně si mohli kino vybrat, Dec vybrala jedno z těch moderních. Alan mlčel a vše nechal radši na Dec. Ta koupila lístky, popkorn a pití a vydali se do sálu najít svá místa.

"Docela nuda. V našem je to mnohem lepší." šeptal Alan December do ucha.
"To jsem teda zvědavá." opáčila Dec.
"To buď. Než odjedeš, tak tam zajdeme." slíbil Oakmoon.

Za chvíli pustili reklamy, vypnuli světla a po patnácti minutách pustili film. Byla to klasická puberťácká komedie. December to bavilo, i Alan se smál.

"Zlato, příště vybírám film já. Vždyť to byla úplná pitomost." ozval se Alan.
"Taky ses smál, tak to zase tak blbý bejt nemohlo." bránila Dec film.
"Z tohodle žánru jsem asi vyrostl." dodal Alan. "A co měli s tím princem na bílým koni?" nechápal, za to Dec se rozesmála.
"Mudlovský pohádky si asi nečetl." hádala.
"Ne."
"Takže Popelku či Sněhurku neznáš."
"Ne."
"No, ty si na konci knížky odvezou do svých zámků princové na bílých koních. Popelku vysvobodí od zlé macechy a Sněhurku probudí z bezvědomí. Princové jsou ti praví partneři pro život." snažila se Dec vysvětlit.
"Takže si tě musím odvézt na bílém koni, abych byl ten pravý?" ujišťoval se Alan.

December se rozesmála a vrtěla záporně hlavou.

"Ne, to je jen metonymie neboli obrazně řečeno. Mudlovské holky, když sní o těch svých pravých, můžou říct, že je to princ na bílém koni. A ostatní ví, co tím myslí."
"To jsou divný pohádky." řekl Alan.
"Jo a kouzelnický jsou jako lepší, jo?" pochybovala Dec.
"Stoprocentně. Bajky barda Beedleho, četlas?"
"Kromě učebnic jsem nic jinýho nečetla." odpověděla Dec.
"Tak já ti to někdy půjčím." rozhodl se Alan.

Ještě chvíli brblal ohledně mudlovského kina a pak dal pokoj.

"Nešla bys na chvíli ke mně?" zeptal se Alan, když dorazili k Děravému kotli.
"To bych mohla." souhlasila Dec.

Z Děravého kotle se přenesli nedaleko za Londýn, opačným směrem než bydlí Charlesonovy. Tam bylo skrytých pár domů, kde bydleli kouzelníci, mezi nimi Alan.

"Vítej u mě doma." řekl, když odemkl dveře.

Bydlel v bytovce, kde bylo devět bytů, on bydlel v prostředním patře v prostředním bytě.

"Dáš si něco k pití?" nabízel. "Čaj, kávu nebo víno či máslový ležák?"
"Ten ležák nezní špatně." usmála se Dec a sedla si na gauč. "To všechny byty jsou takhle malé?" ptala se.
"Ne." Alan zavrtěl hlavou. "Krajní jsou větší, pro rodiny s dětmi.

Alan měl totiž 2+kk.

"Tohle pro dva bohatě stačí." dodal spokojeně a donesl dva ležáky.
"Ty si tu žil s bývalkou?" napadlo Dec.
"Ano, já tu po rozchodu zůstal, ona šla ke kamarádce." vysvětlil.

December se napila a odložila láhev, stejně i Alanovu. Přitulila se k němu a zajela mu prsty do vlasů. Přitáhla si ho k sobě a začala ho něžně líbat na rty. Alan ji objal kolem pasu a polibky jí nadšeně oplácel. Po chvíli začal chtít víc, rozhodl se to vyzkoušet, zda Dec povolí. Chytil ji za zadek, stoupl a zamířil do ložnice. Celou dobu se líbali, Dec mu nohy omotala kolem pasu, aby nespadla.

"Ani nevíš, jakou mám na tebe chuť." zašeptal Alan do Decembřina krku.
"Tak mě hlavně celou nesněz a nech si něco na později." zasmála se Dec.

Alan se od ní odtáhl, aby jí sundal tričko, Dec udělala to samé jemu. Postupně se takto vysvlékli až donaha. Alan začal Dec laskat na ňadrech a prsty jezdil všude, kam dosáhl. Nějakou dobu se spolu mazlili, až došlo i na sex. Dec seděla na Alanovi, nadzvedávala se a zase dosedala na jeho přirození, Alan fascinovaně sledoval poskakující Decembřina prsa. Byl tak nadržený, že dlouho nevydržel a dosáhl vyvrcholení.

"Promiň." omlouval se jí.
"To mi budeš muset vynahradit." řekla a vyplázla na něj jazyk.
"Jak si přeješ." zasmál se Alan a zatlačil Dec do polštáře.

Líbal si cestičku od rtů, přes krk, prsa, břicho až do klína. Tam si s ní začala hrát jazykem i prsty. December chtěla vydržet a dělat, že jí to nevzrušuje, chtěla tak pozlobit Alana, ale dlouho jí to nevydrželo. Začala totiž sténat a zatínala ruku do polštáře, na kterém ležela. To Alana povzbudilo a přidal na intenzitě dotyků, až se po chvíli Dec prohnula v zádech a pak sebou švihla zpět na postel a nechala odeznít ty slastné pocity. Alan si lehl vedle ní a oba přikryl.

"Vynahradil jsem to dostatečně?" zeptal se.
"Jo." usmála se December a objala ho.

Bylo jí s Alanem krásně. Nejraději by mu usnula v náručí, ale musela domů, a tak se zvedla a začala shánět svoje oblečení.

"Kam jdeš?" zeptal se Alan.
"Domů." podívala se na něj. "Babička by jančila, kdybych nepřišla."

Alan si povzdychl, chtěl, aby tu Dec spala. Oblékl si boxerky.

"Nemusíš se mnou, přemístím se klidně sama. Můžeš zůstat ležet." pohladila ho po hrudi.

Doprovodil ji aspoň ke dveřím, kde ji vášnivě políbil.

"Uvidíme se zítra v práci." dodala Dec na rozloučenou.

Poslední pusa a Dec vyběhla před dům a přenesla se domů. Babička ještě nespala.

"Ahoj." pozdravila vnučka. "Proč nespíš?"
"Čekala jsem na tebe. Zkoušela jsem usnout, ale nešlo mi to." povzdechla si babička.
"Už jsem doma, už můžeš jít v klidu spát." usmála se mladá.

Babi zakývala hlavou a vstala.

"Jak to děláš, když jsem ve škole?" zajímalo vnučku.
"No, to doufám, že ji v bezpečí ve škole a netrajdáš někde venku." odpověděla stařenka. "To pak v klidu usnu."
"Aha."

Poté si popřály dobrou noc a obě zmizely do své ložnice. Dec usínala s úsměvem na rtech.
Na sobotní ráno na devátou hodinu bylo naplánované otevření Alanova a Georgova obchodu s kratochvilnými kejklemi v Americe. Zboží bylo pečlivě vyskládané v regálech, zaměstnanci a majitelé připraveni vevnitř. George ještě dával poslední instrukce.

"A začínáme." řekl Alan, když odemykal dveře a George kouzlem odstranil závěsy z vitríny.

Před obchodem stálo několik zvědavých lidí, ty Alan zval dovnitř. December měla fotoaparát, měla udělat pár fotek, které si kluci chtěli schovat na památku.

"Jůů. Jéé. Koukej." ozývaly se dětské hlásky od regálu s vajíčky.

V těch byla malá plyšová zvířátka. Kouzlem očarovaná, aby byla živá, ale nepotřebovala jíst ani pít.
December jim vypomáhala, co bylo třeba. Byla i jednou v Londýně pro další zboží. Lidé hojně chodili, hlavně studenti, kteří dělali převážnou většinu tržeb. Večer dokonce zavírali déle, než měli otevírací dobu.

"Tržba je moc pěkná, jen aby to tak bylo i nadále." doufal spokojený George.

V USA zůstával prozatím Ben, ten se nastěhoval nad krámek, kde byl menší byt.
V následujícím týdnu vzal Alan svou Dec do čarovného kina, kde ona nestačila žasnout. Lístek byl složený do vlaštovky a letěl před nimi až na jejich místo. Popcorn nepukal v prosklené elektrické skříňce, ale v extra místnosti. Tam seděl drak, který foukl žhavý dech na kukuřici, a ta vypukala okamžitě.

"Netrpí tam?" ptala se starostlivě Dec.
"Ne. Mají několik draků, ti se střídají. Koukej." upozornil Alan.

Dovnitř vlezl kluk od popcornu. Do pytle si nabral ten hotový a kouzlem vyčaroval nový, syrový. Pak dal ještě drakovi pamlsek. Ten se hlavou otřel o kluka, který ho ještě pohladil.

"Tak můžeme do sálu?" usmál se Alan, když se Dec přesvědčila, že draka netýrají.
"Jo." souhlasila a vyrazili za svými lítajícími lístky.

Když došli na svá místa, vlaštovka se rozpadla a zbylo z ní jen křídlo.

"Sakra." lekla se December.

Alan se zasmál.

"To nic." uklidňoval ji. "To je normální. U mudlů část lístku odtrhne člověk, tady se to odtrhne samo." usmíval se.
"Je to skoro až strašidelný."
"Když budem chodit častěji, zvykneš si na to." ujišťoval Dec.
"Do mého odjezdu už toho moc nestihnem." řekla smutně December.
"Tak až přijedeš na Vánoce." dal jí pusu a pohodlně se usadili.

Decembřin odjezd se nezadržitelně blížil. Neměl z něj radost nikdo.
Tři dny před odjezdem si Alan s Dec udělali příjemný den ve wellness, tam, kde byla babička na dovolené. Ta odtud přijela úplně nadšená.

"Pedikúra a manikúra? To jako vážně?" ptal se Alan, jehož hlas zněl ve stylu - ty ses zbláznila.
"To není jen lakování nehtů." smála se Dec a zatlačila ho do křesla. "Uvolni se." doporučila mu.

Alan si povzdechl a strčil nohy do lavoru, stejně jako jeho přítelkyně.

"Dobrý den." zdravily jejich pečovatelky, vešly právě dovnitř.

Poté jim daly instrukce, co s nimi budou provádět. Alan si oddechl, když zjistil, že není jediný muž, co to podstoupil. A tak Alan s Dec si užívali stříhání nehtů, broušení staré ztvrdlé kůže, masáž chodidel a Dec i lakování nehtů. A podobnou péči měli i s rukama. Poté byli na celkové masáži, došli si na oběd. Po něm si odpočinuli při procházce a pak je čekala sauna a vířivka.

"Ani se nedivím tvojí babičce, že tu vydržela celý týden." pronesl Alan, když odcházeli z resortu.
"To jsme dva." zasmála se Dec.

Tohle byl poslední volný den do Decembřina odjezdu, Alan pak musel být v práci. Spolu byli akorát po večerech. Poslední večer si došli do restaurace na jídlo a potom se odebrali k Alanovi. Dec doma oznámila, že u něj bude spát. Dec s Alanem večer strávili příjemně, v posteli a nazí, než usnuli v objetí.

"Dec, zlato, musíš vstávat." budil ji Alan polibky. "A já musím do práce." dodal s hraným znechucením.
"Když mě necháš spát, tak vstávat nemusím." snažila se Dec schovat pod peřinu, ale marně.

Alan jí přikrývku sebral.

"Musíš se dobalit do Koločar." plácl ji po zadku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama