close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Robin - život na novém místě 9.

1. prosince 2010 v 9:00 | Iwuushkaa |  Robin - život na novém místě
Ták Dneska mám svátek a v pátek narozeniny, a abych si neužívala dárky jen já, tak vám sem přidávám další kapitolku


Budeme se stěhovat jen sami dva

Až do Vánoc jsem minimálně jednou týdně kontrolovala internetové stránky realitních kanceláří s nabídkou bytů. Na Vánoce jsem byla připravená, dárky už byly nakoupené a zabalené. Nazdobili jsme jako každý rok dům zvenku i zevnitř, ozdobili stromek, který vybrala pro jistotu Alice, Emmettovi se totiž zalíbil křivý strom a rovnou ho i pojmenoval - Křivoun.


"Proč si mi ale nedovolila vzít Křivounka? Víš jak bude smutnej, že je tam sám?" mrmlal Emm.
"Tak já ti něco poradím." usmála se na něj Alice. "Stoupni si vedle něj a sám už nebude." odsekla mu a dál ho ignorovala.

Emmett nahodil ještě smutnější a i uražený obličej a odešel pryč, my ostatní se pohihňávali. Alice stromek dozdobila, postavili jsme ho do rohu obýváku. Seděla jsem Edwardovi na klíně a sledovali jsme Mrazíka.

"Máš prej přenýst Alici za dům." zašeptal mi tiše Edward. "Emmett jí chce zkoulovat." rozesmál se.
"To jí přece nemůžu udělat, to by mi pak děda Mráz nic nedal." rozesmála jsem se taky.

Vánoce v Rusku se slaví až 7. ledna podle Juliánského kalendáře, takže jsme se rozhodli už třetí rok tohle dodržet. A povedlo se, 7. ledna, po velkolepé oslavě Silvestru, jsme si rozdávali dárky. Všem jsem něco dala, až na Edwarda, tomu jsem akorát dala klíč z tvrdého papíru a to bylo všechno. Emmett se mu smál, všichni se divili, jen já věděla, co se děje.

"Můžeš mi říct, co to je?" ptal se Edward v pokoji.
"Našla jsem nám byt." prozradila jsem a celý dům ztichl. "Už jsme přeci mluvili, že se přestěhujeme zpět do Ameriky." sledovala jsem jeho tvář.
"Jo, to jo, ale to bylo do budoucna, ne takhle rychle." sedl si na postel a vyčítavě se na mě podíval.
"Tak promiň, že jsem tak rychlá." začala jsem propadat zoufalosti. "Ale myslela jsem, že budeš mít radost, když ti dám pronájem bytu k Vánocům. Ale když o to nestojíš, napíšu jim, že to ruším." odešla jsem z pokoje a hned za dveřmi vzlykla.

Vyběhla jsem za dům a sedla si na houpačku, zády k domu a plakala. Co jsem si to jen namlouvala?

"Vy chcete zpátky do USA?" slyšela jsem po půl minutě Alici.
"Mluvili jsme o návratu, ale myslel jsem to minimálně, až se budeme zase stěhovat, ne takhle brzo." odpověděl Edward.
"Proč jste to neřekli?" ptala se Rosalie.
"Říkám ti, že jsem myslel, že se odstěhujeme minimálně za 3 roky." řekl trpělivě Edward.

Bylo mi to líto, že jsem to zvorala a bylo mi líto Edwarda, že teď za mou chybu pyká on.

"Jeden myslel a druhej se víš co." odsekla Alice. "Snad si Robin mohl číst myšlenky, abys zjistil, co chystá."
"Ona si umí kolikrát hlídat myšlenky mnohem líp než ty." podotkl Edward, což byla pravda.

Možná jsem trochu nechápala, proč holky tak vyvádí, stejně bychom se stěhovali minimálně za 4 měsíce. Radši jsem už je neposlouchala, zvedla jsem se z houpačky a zamířila do lesa. Tam jsem se rozeběhla a běžela někam co nejrychleji. Zastavila jsem se až u moře, a když jsem se podívala na hodinky - dostala jsem je od Edwarda, běžela jsem minimálně hodinu. Všude ležel sníh, mrzlo, ale moře zmrzlé nebylo, nejspíš tu byly nějaké proudy. Vyzula jsem se a začala v moři se brouzdat a přiznám, bylo dost studené. Vytáhla jsem z kapsy mobil a napsala Edwardovi SMSku, že ten byt odvolám, ať je zase klid. Edward neodepisoval, za to se asi za deset minut objevil na břehu.

"Proč by si měla byt odvolávat." řekl normálně, i když jsem od břehu byla asi 5 metrů.
"Vždyť se podívej, co jsem tím způsobila." pootočila jsem hlavu, ale stejně se na něj nepodívala. "Jen se na tebe holky vrhly."
"Co si myslela tím, že bychom se stěhovali minimálně až za 4 měsíce?" zeptal se Edward a já slyšela, jak jde vodou ke mně.
"Majitel bytu v dubnu odjíždí na dva a půl roku do Austrálie pracovně, byt pronajal a já myslela, že by nám to zatím stačilo, třeba bychom se zase přestěhovali jinam nebo našli jiný byt." vysvětlila jsem mu.
"Už si tam byla?"
"Ne, jen jsem viděla fotky. Obývák s kuchyňským koutem, koupelna malá a ložnice. Je to asi 3 roky, co to majitel rekonstruoval." řekla jsem.

Ucítila jsem, jak mě Edward objal zezadu. Já ruce měla stále pevně založené na prsou a koukala před sebe do té tmy přes to moře.

"Ale jestli se vážně nechceš stěhovat, stačí říct, zruším to a je to." promluvila jsem po chvilce.
"Ale ne." slyšela jsem v jeho hlase úsměv. "Podíváme se na byt a pak se rozhodnem, jo? A holky to budou muset nějak překousnout." rozesmál se a dal mi pusu na krk.

Jakmile se smál, hned se mi nálada o něco zvedla. Začala jsem si pohrávat s vodou v moři. Nechala jsem ji kolem nás rozestoupit, stáli jsme s Edwardem v písku a kamínkách. Podívala jsem se dolů a kolem nás v průměru metr a půl byl válec bez vody.

"Co?" nechápal Edward, než mu to došlo. "Ty si hraješ s fyzikálníma zákonama a s přírodou. Počkej, ono se ti to vymstí." znovu se rozesmál.
"A není to vtipný?" otočila jsem se čelem k němu.
"Je." políbil mě na rty a já ho objala kolem krku. "Pojď, půjdeme domů." chytl mě za ruku a šli jsme ke břehu.

Voda před námi se vždy uhnula na stranu a za námi se zase spojila. Úsměv na rtech mi hrál, byla jsem veselejší než před chvílí. Na břehu jsme se obuli a pak jsme pomalejším tempem běželi zpátky domů.

Doma už na nás čekaly Alice a Rosalie, trochu nasupené. Edward věděl, že se tak trochu bojím, co přijde, takže mě obejmul a společně jsme vešli do domu.

"Proč si nic neřekla, co chystáš?" zamířila ke mně naštvaná Alice.
"Bylo to překvapení pro Edwarda." odpověděla jsem tiše.
"A pro nás taky." přisadila si Rosalie.
"A musíme se o tom bavit? Vždyť vy se nikam stěhovat nebudete." začala jsem se bránit.
"Vždycky jsme ale bydleli spolu." mračila se Alice.
"To ti neberu, ale není čas na změnu? A kdo říká, že po pár letech se k vám zase nepřidáme? Jen chceme zkusit bydlet sami dva, dyť si taky můžeš někde koupit byt a s Jasperem si to vyzkoušet." začala jsem být sama naštvaná.

Alice začala přemýšlet. Toho jsem využila a zmizela z Edward k nám do pokoje.

"Bože, ony dělají, jak kdybychom se měli stěhovat na furt na Pluto." zavrčela jsem. "Promiň, že jsem tě v tom předtím nechala samotného." políbila jsem Edwarda.
"Ale mají pravdu, my vždycky bydleli spolu jako rodina, to už muselo se něco dít, když někdo odešel." lehl si na postel a já si sedla na židli u stolu.

Otočila jsem se čelem k oknu a začala uvažovat, jak moc jsem změnila tuhle rodinu svým příchodem před několika lety.

"Hodně si jí změnila." uslyšela jsem kousek od ucha a prudce jsem otočila na tu stranu hlavu.
"Proč myslíš?" zašeptala jsem a Edward si sedl přede mě na zem.
"Konečně jsem i já plně šťastný." odtlačil mě se židlí dozadu a pak si mě stáhl na zem. "Konečně i já mám někoho, koho miluju." políbil mě.

Natáhla jsem se na koberec, Edward si nade mne kleknul a začal mne líbat na rty. Rukama jsem ho objala kolem krku a on si na mě lehnul úplně. Něžně jsme se líbali, jenže nás kdosi vyrušil zaťukáním na dveře.

"Ano?" ozvala jsem se.
"Můžem si s vámi promluvit?" otevřela dveře Esme a za ní stál Carlisle.
"Jistě že ano." usmál se Edwad a sedli jsme si.
"Víte, i nás překvapilo vaše rozhodnutí přestěhovat se." nakousla Esme.
"Esme, za to můžu já. Sice jsme se na tom s Edwardem shodli, ale byt jsem našla já, takže obviňujte mě." vinu jsem svalila jen na sebe.
"My jsme vás ale nepřišli obviňovat." usmála se. "My jsme se jen přišli zeptat, jak to bude dál."
"Co mi Robin říkala, tak byt bude volný nejdřív za 4 měsíce." odpověděl Edward.
"Můžu vám ukázat fotky bytu." vzpomněla jsem si na mail.

Přemístila jsem k sobě notebook a zapnula ho. Když naběhl internet, vlezla jsem na mail a klikla na fotky. Všichni tři si je začali prohlížet.

"Možná by to chtělo trochu upravit." začala Esme a já se rozesmála.
"To asi nepůjde, majitel si žádné zásahy do rozložení nábytku nepřeje a navíc před 3 roky nechal celý byt od designérů přestavět." řekla jsem jí a Esme zesmutněla.
"No, ale je to hezké no." podotkla Esme a Edwad se rozesmál.
"Mami, nebuď smutná, však budeš mít ještě tolikrát možnost něco přestavovat." pohladil ji po paži.

A pak jsme se začali bavit o tom, jak a kdy se budeme stěhovat do bytu. Rozhodli jsme se, že až nám majitel předá klíče, že si tam pomalu budeme přemisťovat věci a tak a až tu skončíme definitivně školu, začneme bydlet tam.

Po novém roce jsme se dohodli s Jasperem, že nám nechá udělat padělané doklady. V půlce ledna jsem se přemístila do města, kde jsme měli bydlet, jmenovalo se Jackman, ve státě Maine nedaleko kanadských hranic. Majitel, pracovník z realitky a já jsme se měli podívat na byt a já měla říct pevné stanovisko.

"V dubnu se přestěhuju na dva roky a půl roku do Austrálie, kvůli práci, ale to už víte." povídal mi majitel. "Byt je v mém vlastnictví, takže budou chodit složenky na mé jméno, ale zařídím to tak, abyste mohli platit účty vy." usmíval se.

Párkrát jsem postřehla, jak se mu takzvaně zapalují lýtka a že se snaží mě sbalit.

"To by bylo fajn." usmála jsem se na něj.

Kdyby jen věděl, že bych ho mohla zabít.

"Takže co vy na to říkáte?" zeptal se, když jsme prošli celý byt.
"Moc se mi to tu líbí." odpověděla jsem s úsměvem.
"Takže jsme dohodnuti, že tu na dva a půl roku zůstanete?" zeptal se.
"Jistě." souhlasila jsem.

Vytáhl smlouvy k podepsání a pero.

"Takže vy se podepíšete tady." ukázal na papír.
"Víte, radši bych ty smlouvy vzala domů, ať se na to otec podívá, on je právník." usmála jsem se.
"Copak vy mi nevěříte, slečno Cullen? Nebo váš přítel pan Mason?" slyšela jsem v jeho hlase lehkou naštvanost.
"Ale věřím, o tom žádná, ale to víte, jistota je jistota, v dnešním světě už skoro nepoznáte člověka, co nechystá žádnou boudu." odpověděla jsem mu slušně.
"Dobře, vemte ty smlouvy domů pro otce. Kdy se tedy sejdeme, abychom je podepsali?" zeptal se, ale už nebyl milý.
"Zítra v tu samou dobu co dnes?" usmála jsem se na něj.
"Dobře." přikývl. "Zatím nashle." rozloučil se se mnou, já vzala smlouvy a odešla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 moira moira | Web | 1. prosince 2010 v 14:13 | Reagovat

to jsem zvědavá, co je na tý smlouvě křivýho.. :D

2 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 16:33 | Reagovat

[1]: Nějaká podezřívavá ne? :D

3 moira moira | Web | 1. prosince 2010 v 18:04 | Reagovat

[2]: podezřívavá? já? osobu s viděním bělejším než je bíla "nenajdeš"!! xD
no to je jasný že fandím za tým : ten všivák je křivej jak šavle!! (no kde já tu hlášku vzala.. :D)

4 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 19:01 | Reagovat

[3]: Ta osoba s viděním bělejším než je bílá seš ty viď :-D

No to nevim, kde si tu hlášku vzala => viz moje maturitní stužka :-D (Těžko říct, takhle z hlavy) :D

5 thereskaaaaa thereskaaaaa | Web | 1. prosince 2010 v 19:47 | Reagovat

Moje první myšlenky: co se chystá s tou smlouvou? :D

6 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 19:56 | Reagovat

[5]: Co s tím všichni máte, že je ta smlouva pošahaná? :D

7 Anika Anika | 1. prosince 2010 v 20:37 | Reagovat

[6]: no když je Robin tak podezřívavá....nebo jí třeba bere domů Alici, aby jí doma mohli všichni roztrhat...jako tu smlouvu :-D  ale chudák Ed...takhle ho sjely a v podstatě za to nemohl... a Robin taky... to chudák myslela dobře :-)

8 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 1. prosince 2010 v 20:42 | Reagovat

[7]: Robin to vzala jen pro jistotu domů :-D Neboj, Alice jí neroztrhá :-D Jo, taky mi ho bylo trochu líto, když jsem to psala :D

9 Anika Anika | 3. prosince 2010 v 7:33 | Reagovat

by the waaaaaaay..... všechno nejlepší! pořádně to oslav :-D a ještě....kéž tě múza neustále provází ;-)

10 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 3. prosince 2010 v 9:44 | Reagovat

[9]: Děkuju moc :-D No tu múzu potřebuju :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama