Takže, předposlední kapitola je tu Snad se vám ten konec bude aspoň trochu líbit a nezmlátíte mě
I když jsme ještě naživu, stejně jsme mrtví, definitivně
Kluci si ho vzali mezi sebe a začali ho zasypávat hračkami a gratulovat. Naštěstí Sam kluky krotil, já s Emily jsme se jen smály. Pak jsem mu poblahopřála i já, Sam se hned začal věnovat kostkám, a tak je Sam hned rozdělal a kluci si s ním hráli. Taky si do parády vzaly pár plyšáků, co mu koupili, i mýho medvěda.
"Hele, já myslela, že je to pro Sama, ne že si s tím budete hrát vy." smála jsem se.
"Taky máme občas právo se vrátit do dětských let, ne?" bránil je Jacob.
"Tak kmotr zrovna by měl hlídat malýho, ne se s ním dohadovat, kdo je věkově mladší." rýpla jsem si do něj.
"Nechte se a poďte se se Samem vyfotit i s dortem." přerušila nás Emily, která pokládala na stůl dort.
Vzala jsem foťák a Sam zapaloval svíčky na dortu. Prvně jsem vyfotila oba dva Sami a Emily, pak se Samíkem celou smečku a pak jsem přišla na řadu já s Jacobem jako kmotři.
"Hele, jsou vůbec upíři vidět na fotkách?" ozval se Quil.
"Jo, jsou, pokud je nevymažeš ve Photoshopu." odpověděla jsem mu.
"Nelžeš?" poznamenal Paul.
"Ne, nebo chceš vidět fotku mojí upíří rodinky?" zamrkala jsem na něj.
"Ne, to vidět nepotřebuju." zašklebil se.
Už dali pokoj a já, s Jacobem a Samíkem jsme se vyfotili. Pak jsme společně sfoukli svíčky a Emily rozkrájela dort. Kluci se na něj hned vrhli, Emily zapomněla, že já nejím a i mně podávala talířek s kouskem.
"Díky Emily, ale já nejím." zaculila jsem se.
"Ježiš, promiň." omluvila se a usmála se. "Já na to zapomněla."
"To je dobrý, však kluci to za mě sní, že?"
"Kdoví, co do toho dortu dala, že ho sama nechce." poznamenal Embry.
"Upíří jed a teď tady celá smečka poumírá." vycenila jsem zuby a pak se rozesmála.
Embry s Paulem se po sobě podívali a pak naznačili zvracení. Emily oboum dala pohlavek, až jim vypadl dort z pusy.
"Vy jste horší než prasata." rozesmála jsem se.
Kluci se po Emily ukřivděně podívali, ale dort spořádaně snědli a dokonce si přidali. Povzdechla jsem si, bylo mi líto, že ten dort nemůžu ochutnat, určitě byl skvělý. Pak jsem si chvíli hrála se Samíkem, ty kostky ho doslova okouzlily.
"Copak?" zvedla jsem telefon, volal mi Edward.
"Kde jsi?" zeptal se Edward.
"Pořád v La Push, hraju si se Samem a s kostkama, co jsem mu dala." odpověděla jsem. "Co se děje?"
"Jen mi volala Alice, že tě nevidí, tak se chci jen ujistit, že jsi v pořádku." odpověděl a přišlo mi, že je trochu vystresovaný.
"Jsem, mám kolem sebe 17 a půl vlků plus Emily." rozesmála jsem se. "Co se děje? Zníš trochu nervózně."
"Alice viděla i nějakou upírku, vlezla k nám do domu ve Forks, včera v noci." odpověděl Edward.
Já jen střelila pohledem po tátovi Samovi. Ihned jsem vstala a přikryla sluchátko mobilu.
"Za chvilku jsem zpátky." řekla jsem a vyběhla z domu.
"Robin, nechoď tam." slyšela jsem Edwarda z domu.
"Zlato, musím se tam podívat." řekla jsem a přemístila se do domu. "Panebože." vyjekla jsem.
"Co je?" zeptal se.
Celý dům byl vzhůru nohama, všechno rozbité.
"Jsi sám, abych tě mohla přemístit?" polkla jsem těžce.
"Jo, jsem doma." odpověděl a v další vteřině byl u mě.
"Kdo to mohl udělat?" zeptala jsem se a čuchala kolem sebe.
"Upír." odpověděl Edward a šel přes obývák ke schodům.
Já se přenesla do naší ložnice. Ta byla zlikvidovaná jako obývák a od Edwarda jsem se dozvěděla, že další pokoje taky.
"Někdo nás totálně musí nesnášet." poznamenala jsem. "Proč by nám jinak ničili dům?"
"Ten pach je mi povědomej." oznámil Edward.
"Tohle je někdo jinej, než ten první." řekla jsem. "Tenhle neznám."
Edward přešel do šatny.
"Tady je ten pach cítit nejvíc a zmizelo nějaké oblečení, co jsme tu nechali." zavrčel.
"Myslíš, že po nás jdou?" šla jsem k němu.
"To nevím." pokrčil rameny. "Teď nás přenes do Jackmanu, tady nemůžeme zůstat."
"Půjdu ještě do La Push jim to říct." řekla jsem.
"Ne, tam nemůžeš, i tam můžou jít tě hledat."
"Musím jim to vysvětlit." stála jsem si za svým.
"Robin, nik..." nedořekl, protože jsem ho přemístila domů.
Sebe jsem přemístila do La Push, všechno jsem vlkům pověděla. S malým jsem se rozloučila, i s Emily a ostatními vlky a přemístila jsem se do Jackmanu za Edwardem.
"Ty si nebudeš dělat, co ty chceš, když nevíš, jestli tě chce někdo zabít." zvýšil na mě Edward hlas hned, jak jsem se objevila.
"A to jako proč? Jsem snad dospělá ne?" byla jsem klidná, nechtěla jsem se s Edwardem hádat.
"Zamrzla jsi v 17, těžko můžeš být dospělá a navíc jsi mladá, nevíš, co dokáží upíři, co po tobě jdou." vrčel Edward.
"A ty to víš? Co víš o tom upírovi, co byl u nás?" zeptala jsem se.
Přišlo mi, že Edward něco tají.
"Je to někdo z Volterry." odpověděl.
"A dál?"
"Nevím. A ani Alice, neví, o co jde Arovi, že po nás jde. Bojím se, že to dopadne špatně." skryl tvář do dlaní.
"Neboj se zlato, nic nám neudělají." políbila jsem ho na nos.
"Co když jo?" vyjel.
"Ježiši, o co ti jde?" už jsem té jeho nevraživosti měla dost. "Jestli se chceš pohádat, stačí říct." vrčela jsem na něj. "Já se hádat nechci, a už tuplem ne kvůli blbým Taliánům." zakroutila jsem hlavou.
"Blbý Taliáni jo? Můžou tě zabít, ani nemrkneš." chytl mě za ruku a přitáhl k sobě blíž.
"A co já s tím? To mám před nima donekonečna utíkat? Víš co, jdu pryč, ještě bychom se tu víc zhádali." byla jsem z tohohle hrozného rozhovoru unavená.
Přenesla jsem se do lesa tady u Jackmanu. Běžela jsem víc do středu, chtěla jsem se zbavit blbé nálady. Po chvíli mě přepadl pocit, že mě někdo sleduje. Zastavila jsem se, otáčela se dokola a poslouchala les. Ten byl tichý, že bych slyšela snad spadnout špendlík do mechu. Přemístila jsem se na strom a schovala v koruně, pozorovala jsem odtud okolí. Bylo mi divně. Chvíli na to jsem uslyšela křik.
"Robin, u..." křičel Edward.
Otočila jsem se tím směrem a skákala ze stromu na strom. Když jsem byla od Edwarda asi sto metrů, schovala jsem se v koruně. Edwarda chytili Volturiovi a Jane ho mučí. Než jsem stihla cokoli udělat. Strhl mě ze stromu Felix, až jsem zlomila větev, jak jsem se za ní chytla, aby mě netáhl. Snažila jsem se mě a Edwarda přemístit, ale nešlo mi to, někdo mě blokoval.
"Nesnaž se, máš to marný." uslyšela jsem ženský hlas.
"Jak víš, že něco dělám?" zeptala jsem se té zrzavé potvory.
"Cítím to." odpověděla znuděně. "To já tě blokuju." usmála se vítězně.
"Proč?ů zeptala jsem se a cukla sebou.
Felix mě držel až moc pevně, než abych se mu dokázala vysmeknout.
"Na můj příkaz." uslyšela jsem a Felix mě donutil otočit se.
Spatřila jsem svého otce.
"Ahoj Robin." usmál se slizce.
"Nazdar." odsekla jsem vztekle.
Felix se mnou trhl, až to trochu zabolelo.
"Znovu se setkáváme a znovu se něco nepěkného stane. Takové dejavu." usmál se otec.
"Jestli si myslíš, že se k tobě přidám a půjdu do Volterry, tak na to rychle zapomeň." prskla jsem po něm.
"Máš výběr, buď s námi půjdeš do Volterry nebo tě zabijeme." řekl tec.
"Nikdy do Volterry nepůjdu." pronesla jsem tiše a vážně.
Edward se snažil těm dvoum vojákům utéct, ale drželi ho a dali mu i facku, až jsem vystartovala, ale Felix mě stáhl zpátky.
"Tak potom tě zabijeme." pronesl.
"Robin, ne." řekl tiše Edward.
Otec se jen slabě usmál. Ukázal vojákům i Felixovi, ať nás k sobě pustí, doslova jsem Edwardovi vletěla do náruče.
"Nepůjdu do Volterry, to radši umřu." řekla jsem tiše jen pro Edwarda.
"To ti nedovolím. Radši běž do Volterry než abych věděl, že jsi mrtvá." políbil mě do vlasů.
"Už jsem řekl, že Edwarda tak jako tak zabijeme?" vložil se do naší debaty otec a já se otočila zády k Edwardovi.
"Cože?" vykřikla jsem. "To nedovolím." zkusila jsem nás přenést, ale ta zrzka má dokonalý štít.
Jen se nad mou snahou rozesmála. Stála jsem před Edwardem a snažila se ho chránit. Nemohla jsem dovolit, aby mi ho zabili. Chtělo se mi plakat.
"Takže rozhodni se, buď s námi půjdeš, nebo tě zabijeme." pronesl po chvíli tíživého ticha otec.
"Když s vámi půjdu, necháte Edwarda jít?" zkusila jsem to.
"Myslíš, že jsme hloupí? Už jednou se ti podařilo utéct a on ti pomáhal, takový blbci, abychom to znovu udělali nejsme." rozesmál se otec. "Ten tvůj vegouš umře tak jako tak." stál si za svým.
Začala jsem propadat zoufalství. Z tohohle se nevyhrabem, aspoň Edward ne a pokud Edwarda zabijí, já budu chtít umřít s ním. Takže jediný výsledek je naše smrt.
Vidíš, přiznáváš, že se ti to líbí 
Akorát prostě nestíhám psát komentáře
Ha! Prej "doufám, že mě za ten konec nezmlátíte"! Ty si z nás ještě střílíš hmmmmm? Teda teď jsem se naštvala... ale jo, trochu, trošičku, malilililinko se mi líbí
ale vážně jen trošičku a to jen proto, že drama musí bejt....tak je z toho ale koukej vyhrabat..... nebo si tě najdu! *děsivý smajlík, kterého tu postrádám*