Afrodité, sestra Carlisleova 33.

4. září 2010 v 9:00 | Iwuushkaa | Afrodité, sestra Carlisleova

Tak tu máme další kapitolu, tentokrát až takle později, snažím se no Doufám, že se vám ve škole zatím vede dobře a zatím neschytali žádnou kuli Ale je teprve začátek roku, tak se nic neděje. Věnujme se ale kapitole, nechám vás ji přečíst... Prosím o komentáře

Kellan se chce ženit

Pomalu jsem se otočila a sledovala se. Uslyšela jsem na chodbě kroky, přiskočila jsem ke dveřím a rychle zamkla. Spustila jsem ruce z kliky, když se klika pomalu sunula dolů.

"Af, já vím, že tam jsi. Otevři ty dveře, prosím." mluvil tiše Kellan.

"Ne, nech mě být." odpověděla jsem mu taky tiše.

"Milášku, prosím." škemral bolestivě.

"Ne, běž pryč Kellane." začínala jsem dostávat opět vztek. "Nech mě být osamotě." žádala jsem.

Kellan si povzdechl a pak odešel. Šla jsem zpátky k zrcadlu, zavřela oči a třikrát se dokola zatočila. Otevřela jsem oči a připadala si jako před staletím, když jsem byla novorozená. V místnosti vedle, kde bylo zrcadlo a kde jsem se líčila, tady bylo také vše, jak jsem nechala. Nalíčila jsem se, učesala, dokonce našla i vějíř. Odemkla jsem a šla ke Kellanovi do pokoje. Na chodbě jsem potkala Caiovu ženu.

"Afrodité, kde si vzala ty šaty?" divila se.

"U mě v pokoji, všechno tam zůstalo." usmála jsem se na ní.

"Aha." řekla a šla zase dál, stejně tak i já.

Došla jsem k našemu pokoji a zaklepala. Slyšela jsem tiché kroky, Kellan mi šel otevřít, nejspíš byl smutný kvůli mně.

"Ahoj." špitla jsem a hlavu dala na stranu.

Vějířem jsem měla schovanou pusu a kousek nosu.

"Pojďte dál slečno." usmál se a vzal mě za ruku.

Vešla jsem za ním dovnitř, Kellan za mnou zavřel dveře. Přitáhl si mě k sobě, ruce obmotal kolem mého pasu a dal mi pusu do vlasů.

"Afrodité." ozval se tiše.

"Mlč prosím." otočila jsem se a dvěma prsty mu přikryla ústa. "Radši už nic neříkej." objala jsem ho a hlavu mu zabořila do košile.

Popadl mě do náruče a posadil na postel, pak si lehl vedle mě a opřel se o loket. Dívali jsme se na sebe a oba mlčeli. Sledovala jsem jeho červenozlaté oči, ty pramínky zlaté. Po chvilce jsem si lehla a opřela se o Kellana. Ten mi rozpustil vlasy a probíral se jimi.

"Takhle si chodila chodbami hradu jako novorozená?" zeptal se a prsty mi přejel po pravé straně krku.

"Ano, ty šaty mi tehdy dal Caius, jeho ženě se nelíbily, za to mně ano." usmála jsem se.

Popadl mě za pas a přitáhl k sobě. Ležela jsem na zádech těsně vedle něj. Kellan mi vlasy rozprostřel kolem hlavy.

"Omlouvám se." řekl kajícně.

"Já taky." přijela jsem nosem po Kellanově ruce. "Neměla jsem se tak naštvat, vím, že si to nemyslel špatně a že ty by si..." nedořekla jsem.

Kellan mě umlčel něžným polibkem.

"Teď nemluv ty." usmál se a pokračoval v polibku.

Tak jsme si odpustili ty řeči o svatbě a dál jsme se k tomu nevraceli.

Čas běžel a nám to bylo celkem fuk. Já nakoupila dárky i pro chlapy, Vánoce se pomalu blížily, teplota v Itálii jen nepatrně klesla, takže o sněhu se ani uvažovat nedalo. U Ara jsem si vyprosila Kellanovi prázdniny, tudíž jsme letěli na Vánoce k nám do Kanady. Jacob u nás už byl. S Kellanem se bratrsky přivítali, až Rose protočila oči a odešla. Pak jsme došli do pokje a vybalili si. V posteli Kellan objevil průhlednou noční košilku, když jsem se na něj otočila, držel ji před sebou.

"Alice." zřekli jsme se.

Já přitom povzdechla, Kellan se rozesmál.

V noci jsem si pokecala s Alicí a Rose. Samozřejmě se mě ptala na nákupy a já se musela přiznat, že jsem nebyla nikde, ale na co, když nikam nechodím a tím tempem, ve kterém jedeme s Kellanem, za pár měsíců budu mít maximálně 1 tričko, takže bude pak čas na nákupy vhodnější. Holky to naše tempo pochopily. Opět jsme šli na vánoční lov a s Kellanem jsme se opět vytratili k jezírku. Tentokrát už jsme se nekoupali, za to po ledě jsme se klouzali. K ránu jsme se vrátili a už Emmett, Alice a Jasper rozbalovali dárky.

"Nepřidáš se?" ptal se pobaveně Kellan.

"Letos ne." usmála jsem se na něj a sedli jsme si do křesla.

Sledovala jsem, jak se hraboší pod stromkem. Alice z šatů byla nadšená, stejně tak i ostatní holky, když si je rozbalily. Od alice jsem dostala několik košilek, z těch měl radost především Kellan. Tomu jsem dala boxerky, dost se mi líbily a další věci.

Kluci se zase bavili mlácením ve sněhu, my holky jsme odmítly se přidat, věnovali jsme se kosmetice. Zničehonic se kluci přiřítili, popadl nás a vyběhli i s námi na zahradu. Hodili nás do sněhu a začali zasypávat. Bránily jsme se, proto jsme zaútočily na kluky sněhem a zvrhlo se to v bitku. Všichni jsme skončili na zemi, mokří a hlavně veselí. Doma jsme se osušili a převlékli.

Odpoledne druhého ledna jsem si napustila vanu horké vody se spoustou pěny. Uvelebila jsem se v ní a relaxovala, pustila jsem si slabě rádio. Po chvíli jsem uslyšela zezdola Alici a Kellana. Povídali si o Lucreziině svatbě, pak ale stočili řeč trochu jinam.

"A kdy do toho praštíte s Afrodité?" vyptávala se Alice a já zpozorněla.

"Já klidně hned, ale Af o tom nechce ani slyšet, kvůli tomu jsme se už i pohádali." odpověděl.

"Ale jdi ty, ona se jen vykrucuje. Určitě svatbu chce jako každá holka." namítla Alice.

Tiše jsem v koupelně zavrčela. Opláchla jsem se a vylezla z vany. Osušila jsem se a zamotala se do županu.

"Tak proč vždycky tak zuří?" ptal se bezmocně Kellan.

"Něco děláš asi špatně." přemýšlela Alice.

Vyšla jsem z koupelny ke schodům.

"Nechápu, o co vám s tou svatbou jde." okřikla jsem e.

Alice se zatvářila umíněně, jakoby mojí a Kellanovu svatbu chtěla jednou opravdu udělat a Kellanova tvář se stáhla prozrazením a zlobou.

"O co ti jde?" křičela jsem po Kellanovi. "To vážně tolik chceš tu svatbu?" strčila jsem do něj, když si přede mne postavil.

"Nekřič Af." zaprosil Kellan. "Chci si tě vzít lásko." přiznal a políbil mě. "Chci svatbu."

"Víš co? Sbal se a běž si do Volterry. Řekni Zoře, a bude přímo nadšená. Za prví proto, že já tě mít nebudu, za druhý, ona vyhraje a za třetí bude se moct za tebe vdát." křičela jsem po něm. "Sbal se a vypadni." odstrčila jsem ho od sebe a vyběhla po schodech do mého pokoje.

Oblékla jsem se do riflí, trička a mikina s kapucí. Šla jsem zpět do obýváku.

"Kam jdeš?" zastavil mě Kellan.

"Tam, kde ty nebudeš." odsekla jsem vztekle.

Přehodila jsem si kapucu přes hlavu a vyběhla z domu rovnou do lesa. Někm jsem běžela, potom jsem si vzpomněla na Lucase a zaířila na jih do Seattlu. Cesta mi trvala pár hodin, dokonce chvíli i sněžilo a navíc jsem nespěchala. Snažila jsem se, abych byla sama přesvědčená o tom, že běžím do Denali a zmátla tím Alici. Doběhla jsem ke kolejím na vrátnici. Byl tam nějaký mladík.

"Dobrý večer, prosím vás, kde najdu Lucase Zakumiho?" zeptala jsem se ho.

"Na koleji B, ale teď nejspíš bude spát a navíc tam nesmíte." upozornil mě na pravidlo, které já znala.

"Jsem jeho sestra a potřebuju s ním mluvit." řekla jsem. "Je to akutní." dodala jsem.

Mladík se neochotně zvedl, vzal svazek klíčů a šel ke mně. Vydali jsme se k budově. Odemkl hlavní dveře a šli jsme do 4. patra. Před dveřmi s číslem 417 jsme se zastavili a mladík zaklepal. Uslyšela jsem okamžitý pohyb, ale pro člověka byl příliš slabý.

"Co je?" zeptal se Lucas, když celý "rozespalý" otevřel dveře.

"Vaše sestra přijela za vámi s něčím akutním. odpověděl vrátný a nechal nás být samotné, odešel zpět na vrátnici.

"Moje sestra jo?" rozesmál se tiše.

"Jinak by mě sem nepustil." mrkla jsem na něj a zašli jsme do jeho pokoje.

"Co se děje, že si tu?" zeptal se a sedl si.

"Pohádala jsem se s Kellanem." povzdechla jsem si. "On si mě chce vzít, ale já o svatbě nechci ani slyšet, však víš proč." vysvětlila jsem.

"Bojíš se, že by byl jako tvůj první manžel?" zeptal se vážně.

"Přesně toho se bojím. Ale tahle hádka kvůli svatbě byla už druhá během asi 4 měsíců. Já už nevím, co dělat." postěžovala jsem si.

"Tak si utekla za mnou." rozesmál se Lucas.

"Jo, ale jen na chvíli, oni mě budou hledat." věděla jsem, a to nemusím být Alicí.

U Cullenů tou dobou - pohled nikoho

"Kde může být, vždyť už je pryč několik hodin." začal být Kellan něrvózní.

"Podle vize Afrodité běžela do Denali." řekla Alice, takže Afroditin plán ji zmást, jí vyšel. "Asi jsme se neměli bavit o svatbě."

"Asi ne, je na to téma moc citlivá." uznal Kellan podrážděně.

Snažil se dovolat Af, ale ta mobil nechala doma. Přemýšlel, co dělat, nejhorší bylo, že za dva dny musí zpátky do Volterry. Alice volala do Denali Eleazarovi, ten jí ale řekl, že u nich Afrodité není, nebo aspoň nedorazila. Chvilku po telefonátu Alice dostala znovu vizi. Tentokrát viděla Af s Lucasem. Sebrala se a společně s Jasperem jeli do Seattlu pro Af.

Pár hodin poté - pohled Afrodité

"Lucasi, budu muset odejít, rodina mě už určitě ví, že jsem tady. Díky za pokec a někdy ahoj." objali jsme se.

"Ahoj a měj se." rozloučil se se mnou a já se nenápadně vytratila z koleje a z celého areálu univerzity.