Tvoje rozhodnutí změní mojí budoucnost - 1/2

6. srpna 2010 v 14:32 | Ileesha | Jednorázovky

Ahoj Přidávám sem první část mojí jednorázovky, nevím ještě, jak bude dlouhá, tak abych já toho neměla moc na přepisování a pak abyste věděli začátek a mohli mě zkritizovat Snad se bude líbit a prosím, prosím, komentujte, ať vím, co v další (snad už poslední) části jednorázovky mám zlepšit Díky

Stačí, když si jednoho přání napsaného na internetu všimne jeden mladý, bohatý upír. V tom okamžiku, kdy se dívka dozví, že její sen se stane realitou, že jí ten mladý muž (neví, že je upír) sen podívat se do Austrálie zaplatí, se jí změní život od základů. Její osamocený život... Jenže i když zjistí, že je upír, neuteče, zůstane s ním. Ale Volturiovi zjistí všechno, přijdou a upír dostane na výběr, co udělá s dívkou... Jak se rozhodne?

Můj příběh začíná už u mého stvoření. Máma byla na ulici, potkala nějakého týpka, mého otce, a vyspala se s ním. Bohužel jsem vznikla já a když to máma zjistila, bylo pozdě jít na přerušení těhotenství, takže hned po narození jem putovala do kojeneckého ústavu a k možnosti mě adoptovat. Po třech letech jsem putovala dál, do dětského domova. Tam jsem vyrůstala, pár rodičů se na mě bylo podívat, ale vždy se našlo lepší dítě než já, takže jsem zůstávala pořád v domově. Učila jsem se dobře, takže po základce jsem měla volbu jasnou a schválenou, střední škola s maturitou u nás ve městě. Bydlela jsem v ČR a můj sen byl podívat se do Austrálie, ale neměla jsem šanci, leda by se stal zázrak. Jmenuju se Magdalena Moudrá, to jméno mi dali v porodnici, ani matka mě nepojmenovala, jak jsem jí byla fuk, ani mě prý neviděla. Byla jsem odkopnutá už když jsem se narodila.

Když jsem měla asi jen 3 měsíce do maturity, rozhodla jsem se rozvěsit po internetu mé přání. Nějak jsem to zformulovala a dala na pár stránek, dokonce jednou na německou, to jsem ale musela přeložit do němčiny a párkrát i na anglickou či americkou, to pro změnu v angličtině. Od toho dne uplynuly dny, týdny, už jsem přestala doufat, že by mi někdo pomohl, když se asi po dvou měsících ozval jeden mladý muž z Ameriky. Bohatý a schopný mi mou cestu a další výdaje zaplatit. Byla jsem překvapená, už jsem nedoufala, že se někdo ozve. Oznámila jsem to ředitelce, byla nová a byla ráda, že se mě zbaví. S jednou vychovatelkou jsem se domluvila, že si u ní nechám zbytek věcí, byly jsme si hodně blízké, považovala jsem ji za svou opravdovou tetu. Udělala jsem maturitu až moc dobře, sbalila jsem si věci a s kámoškou ze školy jsme jely do Prahy na letiště, ona se tam vyzná. Ten muž, jmenuje se Christopher Leo Turnet, mi už objednal letenku z Prahy rovnou do Sydney do Austrálie, tam na mě bude čekat jeho známý, Sebastian Norrington, který bydlí i s rodiči v Sydney, budu bydlet u nich. Rozloučila jsem se s kámoškou, nastoupila do letadla a vzlétli jsme. Let trval dlouho, obletěli jsme půlku zeměkoule. Přistáli jsme, vzala jsem si svoje dva kufry a šla nejistě s davem lidí. Hledala jsem Sebastiana, nemohla jsem ho poznat, ale držel ceduli s mým jménem, vydala jsem se k němu s už jistým úsměvem.

"Hello, Sebastian." pozdravila jsem ho.

"Hi, Magdalena." objal mě přátelsky, vzal mi jeden kufr a šli jsme na parkoviště.

Zastavili jsme se u dost luxusního auta. Sebastian dal kufry do auta, nasedli jsme a jeli k němu domů, kde mám strávit nějakých pár týdnů a vše platil Christopher Leo. Psala jsem sis s ním e-maily, prvně česky, chtěl se naučit mou řeš a potom pro jistotu anglicky, abychom se pochopili. Ale nikdy mi neposlal svojí fotku, zatímco já jemu ano a ne jednou. Sebastianovi rodiče patřili mezi hvězdy Austrálie, takže i Sebastian se občas vyskytl v novinách či v TV. A já jak byla stále s ním, psalo se, že jsem jeho přítelkyně. A jelikož jsem měla staré, nemoderní oblečení, šli jsme na nákupy, musím přece nějak vypadat, když jsem už známá celebritka. Dost se mi tu líbilo, Sebastian byl hodný a dokonce mi nabídli jeho rodiče práci sekretářky u nich ve firmě, takže jsem tu zůstala napořád a napsala si vychovatelce, aby mi poslala všechno moje věci. Za dva týdny mi přišly, něco se rozbilo, to jsem vyhodila a ani mě to nemrzelo. Všechno oblečení jsem vyházela, když jsem měla nové a moderní, zbytek věcí jsem si nechala, nebo něco i vyhodila, na co to mít, když ty léta v dětském domově nejsou moje nejšťastnější. Začala jsem tedy pracovat, vydělávala jsem si vlastní peníze. Sebastian se mě snažil sbalit, ale já se nenechala. Dále jsem naléhala na Lea, jak jsem mu říkala, aby mi poslal aspoň fotku, jenže on byl proti. Vydělávala jsem si dost, na veřejnosti jsme se Sebastianem vypadali jako pár, i když jsme byli jen dobří přátelé. Jenže mně prostě něco táhlo k Leovi, asi vděčnost za tohle všechno.

Půl roku jsem byla v Austrálii, v Sydney jsem se vyznala jako doma a ostatní města mi také už nebyla neznámá. Věděla jsem adresu, kde Leo bydlí a po Silvestru jsem se rozhodla, že za ním poletím. Norringtonovi nic nenamítali, takže jsem si koupila letenku, sbalila si věci a letěla do New Yorku, kde má bydlet. Z letiště jsem si vzala taxík, zadala taxikáři adresu a on mě tam dovezl. Vzala jsem si kufr a šla do budovy, kde bydlel. Dole jsem zjistila, že bydlí ve 3. patře, byt C. Vyjela jsem tam výtahem, přišla ke dveřím a zazvonila, i když jsem byla dost nervózní. Chvilku jsem čekala, než se dveře otevřely. Mladý muž, trochu bledý, trochu delší hnědé vlasy.

"What do you want?" zeptal se trochu zmateně.

"Christopher Leo?" usmála jsem se na něj.

"Yes, I am, and you..." odpověděl, když se mu tvář vyjasnila. "Magdalena." objal mě.

"Christophere, jsem tak ráda, že tě poznávám osobně."

"Magdaleno, co tu děláš?" zeptal se česky.

"Chtěla jsem tě vidět. Poznat toho, kdo mi změnil můj život." usmála jsem se a pozorovala jeho tělo. "Chtěla jsem ti poděkovat."

"Pojď dál." vzal mi kufr. "No, nemáš zač." odpověděl mi. "Kde si vzala peníze na letenku?"

"Norringtonovi mě zaměstnali a něco bylo od tebe." usmála jsem se na něj a sedla si do křesla, které mi Leo nabídl.

"Ale proč si mi nenapsala, že chceš přijet?" ptal se mě. "Nebo já bych přijel k vám."

"Na to si měl víc jak půl roku." namítla jsem. "A kdybych ti to napsala, mohl by ses z toho vymluvit." rozesmála jsem se.

"Proč bych se z toho vymlouval?" nechápal.

"Proč si mi třeba neposlal tvou fotku?"

"Mám k tomu svoje důvody." pousmál se.

Přišlo mi, že něco tají.

"A co ty a Sebastian, jak vám to klape?" ptal se.

"My spolu nechodíme, i když Sebastian by si to přál." odpověděla jsem.

"Ale vypadá to trochu jinak v článcích a na fotkách." podíval se na mě.

"No jo no." pokrčila jsem rameny.

"Jsem to ale nezdvořilec. Nechceš něco k pití?" zeptal se a vstal.

"Nějakou minerálku či vodu." usmála jsem se.

"A jak vlastně plánuješ tu dlouho být?"

"Ani nevím, ale nejdřív se budu muset ubytovat někde v hotelu, pár dní tu bud bloudit a pak odletím zpátky do Sydney." odpověděla jsem mu.

Leo mi donesl sklenici a já se napila.

"Do kterého hotelu jdeš?"

"Já nevím, nemám nic zařízeného, jela jsem prostě jen s tím tě poznat." pokrčila jsem rameny.

"Ty seš blázen." rozesmál se a já zjihla.

Smál se jako bůh a i tak vypadal.

"Ale jestli chceš, můžeš zůstat u mě, mám tu místa dost, já se klidně vyspím na gauči."

"Vážně?" vykulila jsem oči. "To by mi pomohlo."

"No vidíš a jestli chceš, můžu ti ukázat New York, moc práce tento týden nemám, můžu se ti věnovat." naklonil hlavu a usmál se.

Bože, on je tak krásný, když se usmívá.

"To by bylo fajn." oplatila jsem mu úsměv.

"Pojď, dej si věci ke mně do ložnice." vstal, vzal kufr a šel z obýváku pryč, já ho následovala.

Došli jsme do ložnici a já zůstala stát.

"Páni, ta postel je nádherná." vzdechla jsem.

"Vyzkoušej ji, jestli se ti na ní bude dobře spát." rozesmál se nad mou grimasou.

Podívala jsem se po něm a pak lehla na postel. Byla měkká a pohodlná. Poklepala jsem rukou vedle sebe a dívala se na Lea. Ten si ke mně po chvilce váhání přilehl.

"Máš úžasnou postel, závidím ti ji." smála jsem se.

"To jsem rád, že se ti líbí." usmál se lišácky.

Něco chystal, vzápětí mě začal lehtat. Rozesmála jsem se, až jsem se přetočila na Lea a ležela na něm. To přestal a my se dívali vzájemně do očí. Neodolala jsem, sklonila se k němu a lehce ho políbila na rty, pak jsem z něj slezla a zčervenala jsem rozpaky.

"Promiň." pípla jsem tiše, sedíc na kraji postele.

Slyšela jsem šustění, Leo mě otočil k sobě.

"Magdaleno, to nic." zajel mi rukou do vlasů, přitáhl si mě k sobě a začal líbat on mě.

"Teda, to je rychlost." rozesmála jsem se po líbání.

"Ty sis začala." rozesmál se taky.

"Ale ty pokračuješ." vyplázla jsem na něj jazyk.

Pak jsem si vybalila, měl prázdnou skříňku, kterou mi propůjčil. Musel akutně do práce, takže mě nechal samotnou v jeho bytě. Dívala jsem se na televizi, pak jsem si dala sprchu a když jsem šla jen zabalená v ručníku ven z koupelny, seděl na gauči Leo.

"Leo." vylekala jsem se. "Neslyšela jsem tě přijít."

"Promiň." smál se. "Měla si puštěnou vodu, no."

"No jo, promiň." usmála jsem se na něj.

"Počkej, ty jsi mi řekla Leo?"

"Jo, Christopher je moc dlouhý." odpověděla jsem. "Vadí ti to?" zeptala jsem se.

"Nevadí, jen mi tak nikdo dlouho neřekl." sedla jsem si vedle něj. "Není to můj ručník?"

"Jsem si ho půjčila." zaculila jsem se. "Jinej jsem nenašla." zamrkala jsem.

"Sluší ti to, jen v ručníku." usmál se a já sklopila oči.

S ním jsem si připadala, jako bychom se znali už dlouho, ty maily dělaly svoje.

"Díky." opřela jsem se o něj a dívala se s ním na televizi.

Jenže jsem byla utahaná a za chvilku jsem usnula. Ucítila jsem, jak mě někdo bere do náruče a někam nese. Když mě pokládal do měkkého, vzbudila jsem se.

"Usnula si na gauči." oznámil mi.

"Ajo." zaskřehotala jsem. "Podáš mi pyžamo?" ukázala jsem ke skříňce, kde mám věci.

Chvilku se v ní Leo přehraboval, ale pak se otočil s tragickým výrazem.

"Ale tady žádný nemáš, ani košili."

"Né, já si ji zapomněla v Sydney." povzdechla jsem si a padla na polštář.

"A ty nemáš ani žádný tričko?" ptal se.

"Ve kterým by se dalo spát ne." odpověděla jsem.

"Ti něco půjčím." šel ke svojí skříni, chvilku něco hledal a pak mi hodil košili.

Oblékla jsem si jí a sundala si ručník, ještě jsem ho hodila na radiátor a lehla si do postele. Leo mi dal pusu na čelo a popřál dobrou noc. Ještě zhasnul a odešel do obýváku. Myslela jsem, že znovu usnu, ale převalovala jsem se zbuhdarma v posteli, tak jsem šla za Leem do obýváku.

"Děje se něco?" ptal se, když mě uviděl.

"Najednou nemůžu usnout." sedla jsem si do křesla. "Můžu tu být s tebou?"

"Jasně, jestli chceš." usmál se.

Asi další dvě hodiny jsem sledovala TV, než se mi zavíraly zase oči. Zvedla jsem se a šla do ložnice, lehla si a za chvilku usnula. Spalo se mi moc dobře, ta postel je fakt úžasná. Ráno jsem se vzbudila, otevřela oči a vedle mě ležel Leo. Trochu jsem se lekla.

"Leo?" zašeptala jsem, ale neozvýval se, ještě spal.

Přitáhla jsem se k němu a políbila ho.

"Hmm." zamručel a já se rozesmála. "Magdalena, what are you doing?" ptal se rozespale.

"I wake up you." smála jsem se. "Budím tě."

Od tohodle rána jsem si připadala jako v ráji či pohádce. Každý den se mi Leo věnoval. Drželi jsme se za ruce, občas políbila, ale nechodili jsme spolu. Zašli jsme na nákupy, na koncert i na večírek. Po 14 dnech jsem, i když nerada, odletěla zpátky do Sydney.

Pár dní byl klid, znovu jsem pracovala a vzpomínala na těch 14 dní v NY. Jenže pak jednou přišla za mnou paní Norrington.

"Co to má znamenat?" ptala se a hodila mi na stůl noviny.