Afrodité, sestra Carlisleova 18.

5. srpna 2010 v 11:44 | Iwuushkaa |  Afrodité, sestra Carlisleova
Tak jsme tu už s 18. kapitolou Snad mě neumlátíte za to, jak dopadne setkání Af s Kellanem Dále vám tu píšu výsledky ankety, kterou jsem dala k povídce: Myslíš, že se Kellan ještě objeví v Afroditině životě? a zde jsou výsledky, které si můžete přečíst u minulé kapitoly. Mimochodem, další hlasy už nepočítám
   Jistě že ano, takové setkání nezůstane bez následků.   1 Hlas
   Ne, bylo to jediné jejich setkání.   0 Hlasů
   Určitě ano, upíři jsou nesmrtelní, vždycky se někde potkají.   6 Hlasů
   Nevím, nechám to na osudu (tedy tobě, Iwuushkoo)   0 Hlasů
   Setkají a zůstanou spolu. Zamilují se do sebe.   7 Hlasů
   Potkají se spolu, ale budou se nenávidět.   0 Hlasů


Vrácení zpět k rodině, nástup do školy a Bella

"Af, no tak." snažil se Kellan.
"Neříkej mi Af, to může jen Edward."
"No jo, největší vegetariánská rodina." řekl.

"No a co. Ty jsi jen Volturi, rozvraceč naší rodiny." odsekla jsem vztekle.

Vysunula jsem se z pod něj a odešla ze síně pryč. Našla jsem Ara a šli jsme k připravenému letadlu. Ještě že Kellan neletěl se mnou. Já vím, chovala jsem se k němu hnusně, ale on si to zaslouží, lhal mi o původu, i kdxyž já mu taky neřekla, kdo jsem. Rozloučila jsem se s bratry a letěla jsem na Aljašku, se soukromým pilotem. Za pár hodin jsme byli u Aljašky, pilot letěl co nejníž a já vyskočila a dopadla na větev stromu. Seskočila jsem dolů a začuchala. Cítila jsem několik dní starý pach upírky, tipuju to na Carmen. Rozeběhla jsem se za ním a po chvíli doběhla k domu. Tady jsem ucítila slabě Edwarda, takže jsem se vydala za ním.

"Edwarde?" zeptala jsem se, když jsem doběhla na míto, kde jeho aroma končí. "Edwarde?"

Zničehonic se přede mnou Edward zjevil, vyskočil ze sněhu a já si oddychla.

"Synovče můj." objala jsem ho mateřsky.
"Af, kde se tu bereš?" nechápal.
"Když mě synovec potřebuje, musím za ním." odpověděla jsem mu a usmála se na něj. "A navíc tvoje sestřička má o tebe strach, a tak mi volala a jsem tu, až z Evropy."
"Díky." objal mě.
"Tak co se děje? Která slečna ti tak pomotala hlavu?" usmála jsem se na něj.
"Jmenuje se Isabella Swan, dcera policejního náčelníka Forks a minulý týden se přistěhovala k otci. Ona tak úžasně voní... Já tu hodinu, co máme společnou, jsem přemýšlel nad X způsoby, jak ji zabít teto, já jí málem podlehl." zpovídal se.
"Ale nepodlehl a Isabella žije." usmála jsem se.
"Já vím... Kdyby si ale její vůni mohla cítit, ona je tak úžasná, lákavá." básnil Edward a mně se hromadil jed v puse.
"Dokážu si to představit." polkla jsem.

Pak jsme si povídali o mé cestě, kde jsem byla a o telefonátu Alice, jak jsem běžela do Volterry.

"Ještě že nám Aro pomohl." objal mě Edward. "Díky teto, že si přiletěla." usmál se.
"Ty by si udělal to samé pro mě."
"Já vím." odpověděl. "Jen mi řekni, proč máš v myšlenkách Kellana?" zeptal se.

Takže si toho všiml. Škoda.

"Víš, já... potkala jsem ho u Ara... on je Volturi." povzdechla jsem si.

Začala jsem vzpomínat na náš společný rozhovor, aby to Edward viděl.

"Bože Af, proč si ubližuješ, on tě má možná rád, ty oči ho prozradily." řekl mi smutně.
"Já si neubližuju, možná mě má rád, ale on je Volturi a oni tebe a Alici chtějí." podívala jsem se na něj. "Všichni jsou stejní."
"Nemusí být a evidentně Kellan není." podotkl.
"Edwarde..." povzdechla jsem si, ale pak jen zakroutila hlavou. "Nikomu to prosím neříkej." žádala jsem.
"Dobře, spolehni se." usmál se.

Za chvilku přišla Tanya, a když mě uviděla, tvář se jí zkřivila nenávistí.

"Jé, ahoj Tanyo." pozdravila jsem ji hraným nadšením.
"No nazdar." odpověděla. "Jak je Edwarde?" ptala se.
"No, už dalo líp, díky Af." usmál se na mě.

Tanya jen vzteky přimhouřila oči.

"No nic, my pojedeme, díky za azyl Tanyo." poděkoval, rozloučili jsme se a běželi jsme k autu.

Nasedli jsme a jeli domů, do Forks. Cesta ubíhala docela rychle, dokonce mě nechal Edward i řídit jeho milované Volvo. Po docela nudné cestě jsme dojeli do Forks.

"Konečně se Edward vrátil." slyšela jsem Esmé z domu a s Carlislem v patách vyběhla na verandu.
"No a já jsem jako nic?" rozesmála jsem se.
"Dito." objal mě Carlisle a hned na to přiběhli ostatní.
"Teto." radoval se Emmett.
"Mimochodem, doufám, že nemáme další přírůstky do rodiny jako minule, když jsem byla pryč." rozesmála jsem se.
"Ne, tentokrát ne." odpověděl Jasper šťastně.

Naše štěstí je jako jeho vlastní. Přivítali jsme se a vydali se do domu. Alice s Rose mi ukázaly můj pokoj, já byla nadšená. Vypadal skoro stejně jako minule. Pak jsem všem vyprávěla, kde jsem byla, jen Kellana jsem vynechala. Jelikož jsme přijeli v noci, ráno se museli obléci a jet do školy, naši studenti.

"Afrodité, a co ty?" ptal se Carlisle.

Podívala jsem se po Edwardovi a hned měla jasno.

"Nastoupím do školy jako studentka do třeťáku." odpověděla jsem s vychytralým úsměvem.
"Dobře, pojď se mnou, jedem tě přihlásit."
"Ta se prvně osprchuje a převleče." táhla mě Alice nahoru a já musela jít.

Vykoupala jsem se, Alice mi vybrala oblečení, vykrášlila vlasy a make-up a až teprve pak jsme mohli jet do školy, celá rodina kromě Esmé. Carlisle mě zapsal jako mladší sestru, byla jsem u příbuzných v Evropě a první dva ročníky jsem absolvovala tam. První hodinu jsem měla hned teď ráno a s Edwardem, takže jsme šli spolu. Kluci po mně chtivě koukali, holky žárlivě.

"Miláčku, já jsem tak ráda, že jsme zase spolu." spojila jsem naše ruce a cukrovala na Edwarda.

Edwardovi cukaly koutky. Holky, které to slyšely a že jich bylo celkem dost, se naštvaly a kluci to samé. To už jsem nevydržela rozesmála se.

"Synovče, oni se nechají tak snadno oblbnout." smála jsem se a došli jsme do učebny.

Sedla jsem si k Edwardovi, v téhle hodině jinak seděl sám. Když přišel učitel, donesla jsem mu papír na podepsání. Musela jsem se celé třídě představit, sice jsem nechápala proč, ale když to chce, tak ať.

"Takže jmenuji se Afrodité Cullen, byla jsem dva roky v Evropě a před pár dny jsem se vrátila. Jinak jsem teta Edwarda a ostatních Cullenových tady ve škole a mladší sestra pana doktora." usmívala jsem se a pak si šla sednout.

Na holkách bylo vidět, že si oddechly. První 4 hodiny byly celkem v klidu, až na to, že jsem musela odmítnout pár pozvání na rande. Se všemi jsem se setkala při obědě.

"Nazdár." sedla jsem si k nim. "Jak je rodinko?"
"Nějaká veselá?" všiml si Emmett.
"To víš, furt je o mě zájem. I po 132 letech." rozesmála jsem se na celou jídelnu, ale tu druhou větu jsem jen zašeptala pro mou rodinu.
"No jo, hniloba na tobě vůbec není vidět." rozesmál se Emmett.

Celou přestávku jsme si povídali. Na konci přestávky jsem odnášela táci, byla jsem otočená čelem k rodině a ještě něco odpovídala Emmettovi, když jsem do někoho vrazila.

"Ježiši promiň." odpověděla jsem a sklonila se pro táci. "Omlouvám se Isabello, nechtěla jsem." sbírala jsem nádobí.

Ta se na mě překvapeně podívala.

"Jen Bella." usmála se na mě nervózně.
"Afrodité Cullen." natáhla jsem k ní ruku.
"Těší mě." pousmála se a zvedla se i s tácem.
"Jo, mě těší taky." řekla jsem.

Šly jsme společně vrátit táci a já šla na další hodinu, kterou jsem měla sama. Sedla jsem si do lavice a čekala, až začně hodina a přijde učitel na angličtinu. Ty dvě hodiny uběhly celkem rychle a my odjeli domů. Edward se mračil, na mě se mračil.

"Af, co si blbla v jídelně?" ptal se.
"Omylem jsem do ní strčila." pousmála jsem se. "Vážně to bylo nechtěný."
"Jen aby." pochyboval.
"Fakt." přikývla jsem. "Proč si na ní tak háklivej?" zeptala jsem se.
"Nemůže jí přečíst myšlenky." práskl Emmett. "A Alice jí vidí jako upírku."
"Fakt?" podivila jsem se. "Zajímavé."
"To vůbec není zajímavé." zavrčel Edward podrážděně.
"Ale no tak klídek." krotila ho Alice.

Alice by mi o tom mohla říct víc, je s Edwardem hodně spojená.

"To ať tě ani nenapadne Af." vyhrožoval mi zle.
"Ale napadne." usmála jsem se. "Alice, co takhle někdy zajet na nákupy?"
"Skvělý nápad, Dito." usmála se Alice.

Na Edwarda jsem vyplázla jazyk. Pak jsem si šla po svým a nechala Edwarda být na pokoji. Však já se stejně dozvím vše, co budu chtít.

Další dny se nic nedělo, o víkendu jsem vyrazila na nákupy jen s Alicí, Rose už měla něco dohodnutého s Emmem. Samozřejmě jsem na Alici vyzvídala, co se děje s Edwardem.

"No, když přijela Bella, tak ten její první školní den s ní měl Edward biologii a nás pak po vyučování jen vyhodil u odbočky, ani se nerozloučil a odjel do Denali. Pak jsem ti volala a přijeli jsme oba dva spolu." odpověděla mi ochotně Alice při přebírání pánských triček v obchodě.
"A co on má s Bellou?" nechápala jsem pořád.
"On tu jejich první hodinu ji chtěl zabít, proto odjel. Její krev ho provokuje, v životě takové vábení nepocítil, nebo aspoň tak jsem to pochopila." odpověděla mi tiše Alice.
"Emm něco říkal o nějakých vizích." vzpomněla jsem si a vybrala tričko pro Edwarda, bude se mu líbit.

Jeho oblíbená barva i střih a Alice kýváním s výběrem taky souhlasila.

"Já ji vidím jako upírku po boku Edwarda, ale on se tomu brání, podle mě zbytečně, ať se rozhoduje jakkoli, moje vize se nemění." vybrala košili pro Jazze.
"Takže Bella a Edward podle vizí budou spolu chodit i žít jako upíři?"
"Nejspíš ano, proč by jinak byly ty vize." dívala se po páscích do kalhot. "Ale víš co by zajímalo mě?" podívala se na mě a já jen pokrčila rameny. "Proč jsem měla vizi tebe, jak bojuješ ve Volteře s Kellanem a on je pak zklamaný." přestala se přehrabovat a upřeně se na mě dívala.
"Musíme se o tom bavit?" pokrčila jsem čelo. "Nechci se v tom babrat, chci na to zapomenout."
"Musíme se o tom bavit, Edward to může vědět a já ne?" zeptala se ublíženě. "To je nespravedlivý."
"Alice, já s Kellanem už nikdy nic nechci mít." odsekla jsem jí naštvaně.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 moira moira | Web | 5. srpna 2010 v 12:32 | Reagovat

kdybych mohla, tak tu stodvaatřicetiletou upírku zaškrtím, co prosím tě blbne? hezký by bylo, kdyby se dal kellan na dietu a tím dokázal, že o af stojí, ale to je asi jen zbožné přání, že? jinak dobrá kapitolka... :))

2 Verísek Verísek | 5. srpna 2010 v 14:12 | Reagovat

ta je vážně na ránu jak ho tam mohla nechat a jen tak si odejít :) to je blbka :)no popravdě já se holkám nedivím, že si oddechly když zjistili že je Edwardova teta :) kdo by si neoddechl :) už se těším na další :) a s tou hnilobou to nemělo chybu :D

3 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 14:32 | Reagovat

[1]: Při tý představě, jak škrtíš Af se musím tlemit holka :-D To teda nevim, jestli by si jí nějak ublížila :D No tak Kellan se v nejbližších několika kapitolách fakt nehodlá dát na dietu 8-) Ale neboj sa, všetko chce svoj čas :-P

[2]: Ale jdi ty, Af není blbka ;-) Njn, už to udělala :-) Jo jo, hniloba, to je dobrý :-D

4 moira moira | Web | 5. srpna 2010 v 14:40 | Reagovat

[3]: jen si nemysli, já jsem ve škrcení mistr a ani pro upíra není škrcení zrovna nejpříjemnější *ďábelský úsměv*
A pokud se kellan nedá na tu prokletou dietu, tak na zřetel vezmu i jeho!! :-D

5 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 16:01 | Reagovat

[4]: Ty jedna, dyť ty mi vyvraždíš hlavní hrdiny mojí povídky :D Neblbni jako, ať mám o kom psát :-D

6 moira moira | Web | 5. srpna 2010 v 16:05 | Reagovat

a já myslela, že mrtví už jsou *nechápavé kroucení hlavou...* :-D

7 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 16:47 | Reagovat

[6]: Ty magore jeden :-D Ne, já už se s tebou nebudu bavit, tohle to by nemělo konec :D

8 moira moira | Web | 5. srpna 2010 v 16:55 | Reagovat

[7]:a já doufala, že když už jsme my dvě nesmrtelné (a tím pádem máme tóóóólik času, tak si pořádně popovídáme!! :-D Teda doufám, že jsi taky nesmrtelná, protože jestli zjístím, že se bavím se smrtelnicí, tak mě klepne. I když... jde to, když už nemůžeš umřít? O_O

9 Judy Judy | 5. srpna 2010 v 18:34 | Reagovat

Nádherná! :-D  :-D  :-P  :-P Af i Ed jsou stejně paličatí a doufám, že z toho ,,vyrostou". :-D

10 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 19:00 | Reagovat

[8]: Moiro, naše malá Moiro, jistě že jsem nesmrtelná, si myslíš, že bych jinak marnila čas psaním povídky, místo abych si užívala krásného letního počasí? :-D Jinak, víš, že je v Jindřichově Hradci na jedný výloze v obchodě modrá samolepka a tam napsáno MOIRA? :-D

[9]: Nevim, jestli z toho vyrostou, ale jsou paličatí no :D

11 thereskaaaaa thereskaaaaa | Web | 5. srpna 2010 v 20:58 | Reagovat

Ježiš, ty vaše komentáře :D Mě z vás klepne holky :) Teda to těžko, protože jsem samozřejmě taky nesmrtelná, jinak bych nemarnila čas čtením téhle povídky, žejo :D Vlastně dneska slavím narozeniny, ty upírské samozřejmě :D Vlastně už je ze mě pekná stařešina :D Vidíte? Už mi z té věčnosti hrabe, asi se jdu někam zahrabat :D

12 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 21:04 | Reagovat

[11]: No jo, sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo :-D Nechoď se zahrabat, ubyl by mi čtenář :-D Jinak kolikátý že slavíš narozky? :-) Jinak všechno nej kočko :-P

13 thereskaaaaa thereskaaaaa | Web | 5. srpna 2010 v 23:20 | Reagovat

[12]: Neboj, kvůli každé kapitole bych se vyhrabala :D Teprv 17, sem ještě malá žába :D Děkuju :)

14 Iwuushkaa Iwuushkaa | E-mail | Web | 6. srpna 2010 v 0:30 | Reagovat

[13]: Co já bych dala za 17 :-D To já zase říkám o sobě, že jsem stará rašple :-D Nemáš zač :-) Tak to seš, hodná, že by ses vyhrabala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama