close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Svůj osud nikdo nezná 35.

1. června 2010 v 17:13 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Tak přináším další kapitolku Snad se nebudete pak ke konci zlobit, že jsem přeskočila 11 let, ale říkala jsem si, nebudu popisovat jedenáct let, když tam nic neplánuju. Takže příjemné počtení


Kapitola 35. - Baseball to je hra, zvlášť s upírama


"Gabi, podívej se, co máš ve vlasech." rozesmál se Emmett.
"Já to vím, vypadám jako jezinka." rozesmála jsem se.
"Vypadáš jako Victoria." řekla tiše Bella.


Všichni ztuhli, jen já nevěděla, co tím Bella myslí a koho myslí.

"Co je?" zeptal jsem se trochu podrážděně.
"Nic." políbil mě Orlando a nejistě se usmál.

Cullenovi se tiše rozloučili a odešli. Já ještě zastavila Rosalii.

"Rose, můžeš tu chvilku zůstat?" poprosila jsem.
"Jasně." ohlídla se po Emmovi.

Cullenovi odešli, Orlando se věnoval dětem a já zůstala s Rose na verandě.

"Rose, kolik si zabila lidí s tím, že si je i vysála?" musela jsem se jí zeptat, ona jediná o tom neví.
"Zabila jsem sedm lidí, ale z pomsty, ty jsem nevysála, jinak asi dva." odpověděla mi.
"Já totiž dneska zabila mladého muže." zašeptala jsem. "A projevila se u mě schopnost." dodala jsem.
"Jakou máš schopnost?" zeptala se zvědavě.
"Já nevím, všechno kolem se zastavilo, i vítr, jen Bella ne, moje schopnost na ní nepůsobí." odpověděla jsem jí.
"Bella je štít no." řekla jen. "Neboj, skoro každý upír uklouzl i vegetarián." usmála se. "Ale zvykneš si na tu lákavou vůni, po pár letech." dodala.
"Rose, kdo to byla ta Victoria?" zeptala jsem se.
"Jedna upírka, která chtěla zabít Bellu, když byla člověk, protože Edward zabil jejího druha a u upírů platí pravidlo: Druh za druha." odpověděla mi.
"Aha." řekla jsem jen a Rose se rozběhla domů za rodinou.

Zvedla jsem se a šla do koupelny. Podívala jsem se do zrcadla a zděsila se. Větve a lístky v mých vlasech trčely na všechny strany. Začala jsem je vybírat z vlasů, pomáhala si hřebenem. Po chvíli jsem snad všechno dostala z vlasů a napustila jsem si vanu horké vody. Vlezla jsem si do ní a nechala vodu, aby mě zahřála.

"Gabi, co tu..." otevřel Orlando dveře. "... děláš tak dlouho." dopověděl tiše.
"Zkouším naší novou vanu, miláčku." odpověděla jsem svůdně. "Co děti, spí?"
"Erllien už jo, Gori asi kouká na pohádku, díval se na televizi, když jsem šel za tebou." sklonil se ke mně a políbil mě.
"Škoda že malý víc nespí." poznamenala jsem.
"Ale aspoň, že trochu spí." políbil mě znovu.
"Pojď za mnou." požádala jsem ho.
"Nemůžu, malý by mohl plakat." narovnal se.
"Dej ho do kočárku a vem ho sem." navrhla jsem. "Tady ho můžeme ohlídat." přitáhla jsem si ho k sobě a znovu chtivě políbila.
"Vydrž." necha se mnou zlákat a přemístil se za malým do obýváku.

Za chvilku přijel i s kočárkem.

"Ty seš blázen." rozesmála jsem se.

Nechal kočárek kousek od vany a vlezl za mnou. Začal mě líbat, když se ozval telefon.

"Co je mami?" zvedl hovor.
"Orlando, přenes k nám Gorleniho, chceme si vnoučka taky užít, než vyroste." zaprosila Elisabeth. "Pozdravuj Gabi."
"Taky zdravím, Elisabeth." řekla jsem vesele. "Jo, klidně jim ho přenes." usmála jsem se.
"Dobře, Rilly souhlasí, tak ti ho tam přenesu. Do mýho pokoje." odpověděl Orlando Elisabeth.
"Děkuju." odpověděla. "Ahoj." a položila to.

Kočárek zmizel a Orlando se na mě vrhl. Líbal mě na rty a přejel na krk. Posadil nás a zajel rukama do vlasů.

"Lásko." šeptal do mé kůže.
"Ano." vzdychla jsem.
"Nepůjdeme do ložnice?" usmíval se.
"Chtěla jsem si umýt vlasy, tak vydrž." rozesmála jsem se a ponořila se celá do vody.

Orlando mi pomohl s vlasy a šamponem, pak mě zabalil do ručníku a odnesl do ložnice.

"Lásko." zašeptala jsem a přetočila se nad něj.

Orlando mě chytl za zadeček a začal vášnivě líbat. Něžně jsme se mazlili a pak i pomilovali. Když jsme leželi vedle sebe, slyšeli jsme v dálce hřmění. Pár vteřin na to začal Orlando zvonit mobil.

"Co je Emmette?" ozval se do telefonu Orlando.
"Pojďte si zahrát baseball, když je tak krásný počasí." prosil Emm.
"Nám se nechce." odpověděl otráveně Orlando, ale já mu sebrala telefon.
"Kdy a kde?" zeptala jsem se nadšeně.
"Edward s Bellou našli skvělou mýtinu, stavíme se pro vás a půjdeme." odpověděl nadšeně i on.
"Ale máme problém, co Erllien? Sice spí, ale samotnou ji tu nenechám." řekla jsem vážně.
"Nessie hrát nebude, může ji teda ohlídat." vyřešil problém Emm. "Tak nás za chvilku očekávejte." a položil to.
"Vstávej, jde se hrát baseball." vstala jsem a zamířila do šatny, kterou mi zařídila Alice.

Vzala jsem si na sebe pohodlné sportovní oblečení. Šla jsem se podíval na malou, která spala. Sešla jsem do obýváku a čekala na Orlanda, jenže než přišel dolů, byli tu Cullenovi.

"Jsme tady." oznámil vesele Emmett.
"Neřvi tak." okřikla jsem ho. "Nessie, vážně ti nevadí, že budeš hlídat malou?" ujistila jsem se.
"Nevadí, jestli můžu na počítač." usmála se.
"Klidně na něj běž, zapni si i televizi, jestli chceš." řekla jsem jí. "Orlando, kde jsi?" zeptala jsem se.
"Už jdu." řekl protivně a přemístil se k nám.
"Tak jdeme, ahoj Ness." řekl Emm a vyběhl z domu.

I my se s Nessie rozloučili a běželi jsme za ostatními. Běželi jsme pár minut, než jsme doběhli na tu mýtinu. Jasper pustil na zem tašku a ozval se hrom.

"Bouře se blíží." poznamenala natěšená Alice.
"Když jsme naposled hráli baseball, objevila se Victoria s Jamesem a Laurentem." poznamenala Bella.
"To jsi byla ještě člověk, Bells." objal ji Edward a políbil.
"Nechte si to na doma, jdeme hrát." křikl Emmett.
"Kapitán jsem já a Orlando." křikl ještě. "A chci do týmu Jaspera, Alici, Rose a Gabi." zazubil se vesele až jsem se rozesmála.
"Ne, já budu dělat s Bellou rozhodčí." namítla Esmé.
"Tak já jdu k nim." ozvala se Rosalie a přešla k Orlandovi.
"Já chci Ril." zaprotestoval Orlando.
"Ale já chci hrát proti tobě miláčku." usmála jsem se na něj. "Protože vy prohrajete." zašklebila jsem se na něj.
"Ne, my ne." ohradila se Edward. "Ale vy jo."
"Čtení myšlenek ti je k ničemu, můžeme blafovat." přispěla Alice rýpnutím.
"Uvidíme." usmál se lstivě Orlando. "Jde se hrát."

Naše družstvo šlo na pálku jako první.

"Doufám, že umíš hrát baseball." přitočil se ke mně Emmett. "Chci vyhrát." upozornil mě.
"Baseball byl a je moje oblíbená hra. Jsem v něm dobrá." ubezpečila jsem ho.
"Jdu první." popadl pálku Jasper a stoupl si naproti Rose, která nadhazovala.

Jazz si stoupl do pozice, ze které bude hrát a Rose nadhodila. Jasper odpálil co nejdál a rozeběhl se na první metu. Edward se rozběhl za míčkem. Jasper stačil doběhnout na třetí metu, čtvrtou zašlápla Rosalie a uzamkla ji, takže tam nemohl. Pak šla na řadu Alice. Po odpálení proběhl Jasper i poslední metu a my měli bod, Alice doběhla jen na druhou metu. Pak šel na řadu Emm. Ten odpálil míček kdoví na který konec lesa, takže než Edward s Orlandem přiběhl s míčkem, Emmett proběhl všechny mety, sedl si do trávy a nudou si okusoval nehty. Usmíval se jako měsíček nad hnojem.

"Tak kde jste?" zívl Emm provokativně.
"Počkej, až budeme na pálce my." zavrčel Edward.
"To se uvidí." usmála jsem se. "Mimochodem, kolik je skóre?" zeptala jsem se naschvál.
"Čtyři nula pro nás." odpověděl Emmett vesele. "Dva body jsem získal já, když jsem proběhl všechny mety." chlubil se a podal mi pálku.

Stoupla jsem si k metě, napřáhla pálku a čekala. Rose mi nadhodila, ale já promáchla. Emm zavrčel a hodil míček zpátky Rose. Znovu jsem se připravila, Rose hodila. Opět jsem minula.

"Sorry Emme." omluvila jsem se mu.

Edward s Orlandem se mi posmívali.

"Takhle vyhrajeme lehce, když neumí odpalovat." smál se Orlando.
"Však uvidíš." zavrčela jsem vztekle a znovu se napřáhlad.

Orlando mě naštval. Rose mi nadhodila a já pozorně sledovala dráhu míčku. Co největší silou jsem míček odpálila, odhodila pálku a běžela na první metu. Běžela jsem co nejrychleji. Mezi třetí a čtvrtou metou se ke mně přibližoval Edward s míčkem, chtěl mě vyutovat, ale u poslední mety jsem zakopla, udělala kotrmelec a rovnou přes metu, takže mě nevyautoval a navíc jsem byla na metě dřív, takže jsem zístaka dva body pro naše družstvo.

"Jóó!" radoval se Emmett a poskakoval kolem mě. "Ale zajímalo by mě, proč si udělala kotoul."
"Nevím, o něco jsem zakopla." oprašovala jsem se.
"To je jedno, máme další dva body." radoval se pořád Emm.
"To není ale všechno." ušklíbl se Orlando. "To byla jen náhoda." dodal.
"Uvidíme, jestli to bude náhoda i teďka." usmála jsem se.

Vyměnili jsme si strany. Alice nadhazovala. První šla Rose, ta doběhla jen na třetí metu. Pak šel Carlisle, dopadl jako Rose. Další šel Edward. Ten míček odpálil daleko, běžela jsem pro něj a hodila ho Emmettovi. Stačil Edwardovi zašlápnout poslední metu, takže stihl doběhnout jen na třetí. Teď byl na řadě Orlando, toho jsem si chtěla vychutnat. Alice nadhodila, Orlando odpálil. Kousek jsem popoběhla a vyskočila do vzduchu. Míček jsem chytila a dopadla nohama na zem tiše jako kočka.

"Aut!" vykřikli jsme společně s Emmettem.
"Šest tři pro nás." křikl radostně Jasper.
"Musíme končit." oznámila Alice. "Bouře se odsunula pryč." řekla smutně.
"Ach jo." zaklonila jsem hlavu. "Taková krátká hra." povzdechla jsem si.

Sbalila jsem s Jasperem věci a běželi jsme zpátky domů. V lese jsem provokovala Orlanda, že jsme vyhráli my a ne oni a on mě prostě popadl a běžel se mnou pryč od ostatních. Za několik set metrů jsme doběhli k potoku a on mě do něj hodil.

"No počkej." prskala jsem vodu.

Použila jsem svou schopnost, on ztuhnul a já šla k němu. Trochu jsem couvla, rozeběhla se a než jsem do něj strčila, nechala jsem padnout schopnost, takže se hýbal, když jsem do něj strčila a on žuchnul do vody. Potok byl celkem velký, takže jsem skočila bombu vedle něj.

"Patří ti to." smála jsem se a vylezla ven.

Rozeběhla jsem se zpátky ke Cullenům. Čekali na nás.

"Co jste vyváděli?" zhrozila se nade mnou Alice.
"Neunesl sílu prohry a hodil mě do potoka a já mu to mile oplatila." vysvětlila jsem jí.
"Aspoň se vykoupali." podotkl Jasper a Emmett se rozesmál.
"Já se koupala dneska ve vaně, tuhle koupel bych si klidně odpustila." řekla jsem uraženě.
"Kde je Orlando?" ptala se Esmé.
"Nejspíš se ještě koupe." odpověděla jsem suše.
"Jdeme, čekat na něj nebudem." ozvala se Alice a rozeběhla se s Jazzem k nám.

Já jsem je s Bellou a Edwardem následovala. Doma jsem se narychlo vysprchovala, usušila a oblékla do čistých šatů, které mi připravila Alice, ale s botami jsem měla problém.

"Alice, já tě nechci naštvat, máš úžasný smysl pro módu, ale já si ty lodičky nevemu." odmítla jsem.
"Ale vemeš." nutila mě. "Opticky ti to prodlouží nohy." mrkla na mě.
"Ale já nechci dlouhý nohy." začala jsme pomalu zuřit. "Chci aspoň balerínky." přemlouvala jsem ji.
"Ne, lodičky a žádný odmlouvání a navíc baleríny nemáš." dala si hlavu na stranu a hodila mi ty lodičky do rukou.

Zavrčela jsem, ale lodičky si vzala na nohy a sešla do obýváku, kde byl už jen Orlando.

"Odkdy nosíš jehlový podpatky?" obejmul mě.

Už byl převlečený a suchý, já vlasy měla ještě vlhké. Orlando mi prstem zvedl bradu a jemně políbil.

"Alice mě donutila." šeptla jsem mu. "I když jsem protestovala, je v módě někompromisní."
"Já toho byl ušetřen." rozesmál se.
"Zmetku." usmála jsem se. "Měla si tě taky vzít do parády, abych netrpěla sama."
"Ale sluší ti to." složil mi kompliment a šel ke gauči. "Víc než obvykle."

Orlando si sedl a já na něj obkročmo. Znovu mě políbil, ale tentokrát dravě a chtivě. Rukama jsem bloudila po jeho nahém hrudníku, měl rozepnutou černou košili. Orlando mi vlasy stáhl dopředu na jednu stranu.

"Líbí se mi tvoje dlouhé vlasy." začal si s nimi hrát.
"Jen vlasy?" zeptala jsem se potichu.
"Pak i tvoje kůže, rty, tělo, rudé oči..." vypočítával, ale u očí jsem ho zastavila.
"Cože?" vyjekla jsem trochu naštvaně, připomněl mi mojí slabost.

Zvedla jsem se z něj a odstoupila pár kroků dozadu. Bylo slyšel jen klapání mých bot.

"I tvoje oči se mi líbí." řekla a přemístil se ke mně.
"Víš, že jsem na to háklivá." zamračila jsem se.
"Promiň lásko." políbil mě něžně. "Nechtěl jsem ti připomenout ten včerejšek." znovu mě políbil.
"To bych ti radila." usmála jsem se, objala ho kolem krku a začala jsem ho něžně líbat.


Po jedenácti letech:

"Mami, proč zase musím chodit na střední?" zeptal se otráveně Gorleni.
"Jak zase, vždyť si na střední nechodil, táta tě učil doma." odpověděla jsem mu mile.
"JEnže mě to nebaví." zavrčel.
"Gori, já vím, chápu tě, ale udělej si tu školu aspoň jednou, ať máš maturitu." pohladila jsem ho po tváři.

Podíval se na mě ošklivým až ublíženým pohledem a povzdechl si.

"A pak můžu se toulat po světě jako nomád?" chytl se mě.
"Vážně chceš?" srdce mi div neobživlo. "Víš, že je to nebezpečný." varovala jsem ho.
"Ale mě nebaví sedět doma." odpověděl okamžitě.
"Broučku, prosím, rozmysli si to pořádně." prosila jsem.

Nechtěla jsem, aby můj už dospělý syn se toulal sám po světě. Orlando z toho taky nebyl nadšený, nicméně furt jsem byla já ta zlá, co to Gorlenimu nechtěla dovolit.

"Už to mám rozmyšlený dva roky, mami." obořil se na mě. "To jen ségra chce být doma s..." zarazil se a okamžitě zmlkl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 thereskaaaaa thereskaaaaa | Web | 2. června 2010 v 1:06 | Reagovat

Ježiš nebuť labuť!!! S kým chce být doma?! :D Ty mě jednou fakt zabiješ.. Tahle kapitola byla snad ještě lepší než ostatní!! :D

2 Iwuushkaa Iwuushkaa | 2. června 2010 v 13:01 | Reagovat

[1]: Tak to jsem ráda že se ti líbila :-D Neboj, dočkáš se, už mám napsanou polovinu další kapitoly, takže snad zítra bude :-D Zatím vydrž :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama