Březen 2010

Svůj osud nikdo nezná 21.

31. března 2010 v 16:35 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Tak jsem tady konečně s další kapitolkou. Snad jste se moc nezlobili, za to co jsem provedla Rilly a Orlandovi No, uvidíme, co řeknete na tuhle kapitolku a prosím, prosím, zanechte mi komentář, ono to přece jen trochu nakopne, když víte, že to někdo čte. Díky


Kapitola 21. - Stýskání po tom druhém


Taylor prudce zakývala hlavou.

"Bože to letí." povzdechla jsem si. "Před nedávnem jsem ji hlídala jako půlroční mimino." zakroutila jsem hlavou a dala si do pusy brambor.

Svůj osud nikdo nezná 20.

26. března 2010 v 20:50 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Tak jsem tu s další kapitolkou dneska I když vám se rozhodně líbit nebude Ale i přesto si ji přečtite, ať víte, jak to zatím všechno je Zatím páčko


Kapitola 20. - Štěstí se dá ztratit během vteřiny

Šla jsem z obchoďáku, když kolem mě projelo auto, ve kterém seděl Quentin. Krve by se mě nedořezal, jak jsem se lekla. Rychle jsem se vydala zpátky domů a dělala, že jsem ho neviděla.

Vše není tak, jak to vypadá

23. března 2010 v 15:22 | Iwuushkaa |  Jednorázovky
Tahle jednorázovka není o upírech, vlkodlacích ani jiných nadpřirozených bytostech. Jednorázovka mě napadla, když jsem se v podobné situaci ocitala sama, ale až na pár věcí, které jsem změnila. Snad se Vám i tak bude líbit, ale upozorňuju Vás, nekončí happy endem.

Svůj osud nikdo nezná 19.

21. března 2010 v 21:54 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Tak, mám tu další pokračování povídky Pěkné počteníčko


Kapitola 19. - Mohlo nás to stát život


Orlando šel s kufrem a se mnou v patách do ložnice, která na pár dní bude můj domov.

"Ty jsi koupil postýlku." divila jsem se.
"Aby naše dcerka měla pohodlí. V obýváku stojí kočárek." stáhnul si mě k sobě na postel.

Vždy stačí jeden pohled

21. března 2010 v 19:24 | Iwuushkaa |  Jednorázovky
Tohle je moje první jednorázovka Snad se vám bude líbit. Bude to o upírech, Volturiovi, především někteří upíři (upírky) v tom hrají hlavní roli a nebude nouze ani o vlky a Cullenovi. Jestli se vám povídka bude líbit, nebo nemusí, zanechte prosím komentář. A je trochu delší. Díky

Svůj osud nikdo nezná 18.

17. března 2010 v 20:25 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Čauky :-) Tuhle kapitolku jsem stihla napsat rychleji, no, a tak jsem si říkala, že když zítra a v pátek mám v autoškole jízdy (to bude v Telči zase jednou nebezpečno :-D ), že ji sem napíšu, protože nevím, jak to budu stíhat :-) Mějte se krásně a prosím, prosím, smutně koukám, zanechte komentář :-) Kuju :-)

Kapitola 18. - Štěstí s Orlandem


"Dobrý den." pozdravila jsem pana Declappa.
"Ahoj." usmál se. "Erllien." pohladil jí jemně po hlavě.
"Ahoj švagrová." přihnal se Oliver.

Svůj osud nikdo nezná 17.

14. března 2010 v 18:43 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Kapitola 17. - Konečně přišlo štěstí i ke mně


"Dobrý den." pozdravila jsem i já. "Co mi nesete?" vzplála ve mně zvědavost.
"Na, přečti si to." dal mi pan Declapp obálku.
"Pojďte dál." pozvala jsem ho a otevřela víc dveře.

Svůj osud nikdo nezná 16.

14. března 2010 v 18:39 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Kapitola 16. - Odlet Orlanda a Quentinův návrat


Každou noc až do soboty Orlando vždy přišel. Nepřipouštěla jsem si, že má odjet, ale o to víc jsem se bála toho, co přijde po jeho odjezdu, když jsem si na to vzpomněla.

V sobotu po obědě se Orlando přišel rozloučit. Seděla jsem u sebe v pokoji, když se z poza dveří ozvalo tiché zaklepání, že jsem ho skoro přeslechla.

Svůj osud nikdo nezná 15.

14. března 2010 v 18:37 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Kapitola 15. - Vánoční dárek pro Rilly a Rillyno překvapení pro ostatní


Po víkendu, když jsem ve škole zrovna obědvala, přemýšlela jsem, jak říct Quentinovi o tom, že se s ním chci rozejít. Nechtěla jsem mu ublížit, ale nejspíš ublížím. Celý týden jsem uvažovala, jestli vůbec je správně rozejít se s Quentinem, když Orlanda stejně nemiluju, i když lhostejný mi není.

Svůj osud nikdo nezná 14.

14. března 2010 v 18:35 | Iwuushkaa |  Svůj osud nikdo nezná
Kapitola 14. - Noční můra. Bude to jednou realita nebo Orlando dodrží slib?


"Prosím tě, co tu děláš?" zeptala jsem se.
"Jasně, jen se mi směj." odsekl Orlando.
"Tak promiň." řekla jsem ironicky. "Můžeš mi říct, co tu děláš?" zeptala jsem se.