Konec čarování?

11. července 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"To se zeptej babičky, proč ti to neřekla." odsekla December.

Manželé Charlesonovi na víc nečekali a uraženě odjeli domů. Při odchodu k autu ještě bručeli, že je to drzost a nehoráznost.

"Babička snad měla vidění do budoucnosti s tou závětí." řekla Dec Alanovi, když uklízeli zahradu.
"Anebo až moc dobře znala svého syna." pronesl Alan. "Děkuju babičce, že tě vychovávala ona." objal Dec. "A jsi, jaká jsi." usmál se.
"Že nejsem taková mrcha jako naši, jo?"
"Přesně tak."

Po necelém měsíci od pohřbu přišel dopis pro December. Psal notář, že za 10 dní přijede, že potřebuje ověřit soupis majetku, co mu před lety sepsala babička a zjistit stav financí na účtu a v hotovosti a další drobnosti. Jak psal, tak se dostavil, u Oakmoonů byl skoro dvě hodiny.
Za týden přišel další dopis od notáře. Za dva týdny mají schůzku, bude se otevírat závěť a řešit dědictví. I když babička vše konzultovala s právníkem a závěť by měla být v pořádku, přece jen červíček obav se objevil. Alan ji uklidňoval, že její obavy a nervy jsou zbytečné.
Nastal den D a Dec vyrazila k notáři sama. Tam se potkala s otcem a máti.

"Ahoj." pozdravili se vlažně navzájem.
"Dobrý den, prosím, posaďte se." vyzval je notář. "Jsme tu kvůli vyřešení závěti po zemřelé April Charleson." oznámil důvod, proč tu jsou.

I když to všichni věděli. Notář vzal babiččinu závěť a ukázal, že je zapečetěná a podepsaná od babičky. Před očima dědiců ji otevřel.

"Ještě jedna věc, kde je váš syn Sam?" zeptal se notář rodičů.
"Dobrá otázka." pomyslela si Dec.

Rodiče po sobě vyděšeně střelili pohledem.

"Náš syn je bohužel ve vězení a neuvolnili ho pro tuto příležitost." odpověděl otec.

December v prvním okamžiku vyvalila překvapením oči, potom začala v sobě dusit smích a skrývat ho do dlaně. Proto tedy nebyl ani na pohřbu.

"Tak začneme." zavelel notář a začal číst babičky závěť.

Jako první byl zmíněný Decembřin bratr Sam. Tomu babička odkázala staré mudlovské kníhy, asi deset kusů, byl to přímo sepsaný seznam a potom dvě keramické malované vázy, obojí bez hodnoty. Další na řadě byli otec a matka. Těm byly přiklepnuty čtyři obrazy, babiččina stará postel a skříň a poté tři zlaté řetízky. A vše zbylé připadlo December. Největší radost měl otec z těch řetízků. Doufal, že jsou hodnotné.

"Paní Oakmoon, předpokládám, že dědictví vašeho bratra a otce je u vás. Byla byste tak laskava a mohla ho nějak dopravit sem? V průběhu několika dní, ne hned." ptal se notář.
"Ale samozřejmě." souhlasila Dec.

Ta se v duchu smála, jak babička vyběhla se zbytkem rodiny.

"Takže pro dnešek je to vše. Vám se ozvu, až budu mít vaše dědictví u sebe." slíbil notář panu Charlesonovi.

Ten i se svou ženou odešli.

"Proč jim babička něco odkázala?" vyptávala se Dec advokáta.
"Váš otec je jako první v dědickém žebříčku a musí něco zdědit. Nebo pak vydědění, ale do toho se babičce moc nechtělo, shánět důvody a důkazy, proč ho chce vydědit. Takže mu odkázala staré a rozbité věci. Byla mazaná." zasmál se notář.
"Rozbité věci?" nechápala Dec.
"Ty zlaté řetízky jsou přetrhané." vysvětlil.
"On má stejně v plánu je prodat." namítla Dec.
"S tím vaše babička počítala, proto mu dala ty přetrhané.

Poté se spolu rozloučili a i December zamířila domů. Tam Alan už čekal na svou ženu a vyptával se, jak to dopadlo. Dec mu to vyprávěla, co babi otci odkázala. Alan se jen smál.
December v průběhu jednoho týdne předala veškerý bratrův a otcův zděděný majetek notáři do úschovy. Chtěla to mít rychle za sebou. Při vyklízení skříně objevila dvě šperkovnice plné řetízků, náramků, prstenů i náušnic. Dec nestačila zírat, kolik toho babička za život nastřádala. Pamatovala si, že babička dřív nosila jen dva řetízky, které střídala, ale o zbytku šperků neměla ani ponětí.

"Sleduj." Dec šperkovnice snesla dolů k Alanovi.

Ten je otevřel a také nestačil koukat.

"To je všechno po babičce?" ptal se a Dec mu to odkývala. "Ona snad vykradla zlatnictví, ne?" i jemu se těch šperků zdálo moc.
"Netuším." Dec krčila rameny.

Dec také přetřídila babiččino oblečení. To staré naházela do pytlů na vyhození, a to lepší se rozhodla věnovat charitě. Aspoň ještě někomu pomůže.
Jedno odpoledne měli nezvané hosty - Decembřini rodiče se objevili přede dveřmi.

"Ahoj." pozdravili se. "Dobrý den." dodal Alan, který naštěstí byl doma.
"Vaše dědictví jsem předala notáři, nic víc vám nenáleží." řekla December.
"Jsem její syn, měl bych dostat rovnou půlku." ohradil se její otec.
"Bez závěti. Tu ale babička sepsala, takže máš to, co sis podle ní zasloužil."
"Já ale vím o těch dvou šperkovnicích. Jedna patří mě podle zákona." otec zvyšoval hlas. "A půl baráku je taky má."
"Nic není tvý, vše je moje. Nic nedostaneš." a snažila se mu zavřít dveře před nosem.

Otec tam stihl strčit nohu.

"To se pleteš." vykřikl a prudce dveře otevřel.

Běžel ke schodům a běžel nahoru, nejspíš pro ty šperkovnice. December však vytáhla hůlku a jednoduchým svazovacím kouzlem ho znehybnila. Otec se svalil na schody a sjel je dolů.

"Já tě dál nepozvala, takže mi nebudeš lízt do baráku." vyštěkla na něj vztekle.

Kouzlem ho přemístila k šokované matce ven před dům na cestičku a zavřela dveře. Ještě ho tedy kouzlem rozvázala. Otec naštvaně nadával a odkráčeli spolu do auta a odjeli. Další problém způsobený otcovým chováním na sebe nenechal dlouho čekat. Pár minut po tom, co rodiče zmizeli z ulice, se objevila sova s dopisem. Neměla kudy vlétnout do domu, a tak ťukala pařátkem do dveří. Dec si myslela, že to jsou znovu rodiče, a tak rozrazila dveře.

"Co chcete?" zaječela přitom vztekle.

Sova pustila dopis a odletěla. Dopis zůstal viset ve vzduchu a začal se tvarovat do lidských úst.

"Ne, to ne. Proboha." děsila se Dec.
"Co se děje?" ozval se Alan vyplašeně z kuchyně.
"Vážená paní December Oakmoon." spustila dopis mužským hlasem. "Jelikož jste před pár minutami opakovaně čarovala před mudly, což je hrubý přestupek, jste předvolána na ministerstvo kouzel ke komisi, kde vám bude odebrána vaše hůlka. Prosím, dostavte se dne 30. října ve 13:00 na ministerstvo kouzel, patro deset, dveře třináct. S pozdravem Edward Tran, ministerský úředník." a dopis se složil do původního tvaru a vletěl Dec do ruky.

December si sedla na zem a opřela se o dveře. Byla zoufalá.

"Co si teď počnu?" upřela zrak na manžela. "Budu jako Hagrid." vzpomněla si na bradavického kolegu.
"Jako kdo?" Alan netušil, o kom je řeč.

Dec mu to vysvětlila.

"Nebudu mít v kouzelnickém světě uplatnění. Navíc, až se to provalí, co tomu řeknou čarodějové? Profesorka Přeměňování a zlomí jí hůlku za porušení zákonů." rozbrečela se.

Alan si sedl k ní a přitáhl si ji do náruče.

"Neboj se, všechno jim vysvětlíš, jak to bylo, a hůlku ti nechají. Navíc ti to můžu jako svědek dosvědčit." ujišťoval ji, že to bude v pořádku a bez ostudy.
"A já můžu taky." ozvalo se od schodů. "Slyšel jsem to a část i viděl." Tobi prozradil, že je špehoval.

December se usmála a gestem synovi naznačila, ať jde k nim. Objala ho.

"Nevím, jestli by tvoje výpověď měla nějakou váhu, jsi ještě dítě." řekla Dec, ale měla radost, že za ní syn stojí.

December, když nebyla v práci a měla doma vše hotové, třídila staré věci po babičce ve sklepě a na půdě. Aspoň nemyslela na tu komisi na ministerstvu. Vyřazené věci pak přenesla do kouzelného sběrného dvora. Pracovníci tam prověřují vyhozené věci a odstraňují z nich kouzla. Když bývala Dec sama doma, cítila podivnou atmosféru v domě. Nevěděla, čím to je, ale myslela si, že je to smrtí babičky. Ani ten pocit nedokázala popsat.
A pak nastal den D - komise na ministerstvu. Alan si vzal volno, aby doprovodil svou ženu.

"Dobrý den, pojďte dál." vítal je mladík. "To je dobře, že jste tu taky, pane Oakmoone, možná budeme potřebovat vaši výpověď." usmíval se a zavřel za nimi dveře.

Ocitli se v soudní síni. Bylo tu dohromady asi osm ministerských úředníků.

"Posaďte se." ukázal starší muž na židle před stolem komise. "Obviněná December Oakmoon a její manžel Alan Oakmoon." představil je zbylým členům.

Poté oznámil, čím se provinila - kouzlením před mudly. Kouzelníci pokyvovali hlavami nebo si něco zapisovali, ale byli potichu. Dec se nervózně podívala na Alana. Ten ji povzbudivě chytil za ruku.

"Takže." promluvil znenadání muž, co je představoval.

Podle Dec to byl asi předseda komise.

"Paní Oakmoon, vysvětlete nám tu situaci u vás doma." žádal komisař.

A tak December podrobně popsala, co se u nich doma stalo.

"A můj otec není mudla, ale moták." dodala nakonec.
"Kdo byl u vás v rodině čaroděj?"
"Moje babička a otcova matka April Charleson a dále její otec." odpověděla Dec. "Takže moji rodiče už o kouzlech několik let ví." upřesnila.

Komise se po sobě podívala.

"Oni tvrdili, že jste je napadla, a že vás moc neznají."

Dec překvapením vykulila oči.

"Můžete si udělat testy DNA nebo použít veritasérum." nabídla jim Oakmoon.

Komise s druhou variantou souhlasila. Dali Dec lektvar pravdy a ptali se znovu. Odpověděla jim stejně jako poprvé. I Alan dobrovolně podstoupil výslech pod veritasérem. Odpovědi souhlasily s Decembřinými. Pak manželé Oakmoonovi čekali na chodbě, porota měla poradu. Po asi deseti minutách, které se Dec zdály skoro až nekonečné, si je zavolali zpět do místnosti.

"Komise ministerstva kouzel vynese verdikt. December Oakmoon, jste nevinná." v tu chvíli se Dec nepředstavitelně ulevilo. "Při výslechu jste lhát nemohla a ani váš manžel, tudíž vám nebylo prokázáno spáchání přestupku." čaroděj zaklapl desky a vstal.

Rozloučili se a všichni se rozprchli.

"Počkejte ještě." ozvala se jedna z čarodějek z komise. "Paní profesorko." dodala, koho myslí.

Dec se překvapeně zastavila.

"Asi mě nepoznáváte, jsem Dona Hammersmith, učila jste mě v Bradavicích. Byla jsem v pátém ročníku, když jste odcházela na mateřskou." představila se.
"Ano, chodila jste do Mrzimoru." vzpomněla si Dec a Dona souhlasně kývala hlavou.
"Byla jste pro mě inspirací, chtěla jsem být jako vy, vážená čarodějka." usmívala se Dona.
"A dotáhla jste to výš než já. Až na ministerstvo." usmála se Dec.
"Ano, ale kvůli tomu jsem vás nezastavovala. Chtěla jsem, abyste věděla, že při výslechu vašich rodičů nebylo použito veritasérum a hned po výslechu jim kolegové změnili paměť. Vaše výpověď a nabídka ostatní překvapila, komise byla předem rozhodnutá vám hůlku zlomit. Já jim říkala, že je to nesmysl, že byste bezdůvodně napadla mudly." prozradila Dona.

December se podívala na manžela, ten byl napjatý, měl vztek.

"Děkuju, že jste mi to řekla." pousmála se Dec a poté se s bývalou žákyní rozloučila.

Popadla Alana za ruku a zamířili ke krbu, aby se letaxovou sítí přenesli domů.

"Ti šmejdi." nadával Alan doma.

December bylo jasné, na koho nadává, ale nezasáhla. Její muž měl pravdu.
Dědické řízení o majetek babičky bylo ukončeno 20. prosince, kdy se znovu sešli u notáře. Ten po nich chtěl ještě něco podepsat a předal jim Usnesení o dědickém řízení. Celá schůzka trvala asi dvacet minut. Otec se snažil ještě něco namítat, ale notář ho utnul. Na víc majetku nemá právní nárok. December s rodiči neprohodila ani slovo, ani je nepozdravila. A hned, jak je notář propustil ze své kanceláře, Dec zašla za roh a nepozorovaně se přenesla do Příčné ulice za Alanem do obchodu.

"Tak to vyklop, co prováděl tvůj otec?" Alan poznal na své ženě, že je naštvaná.
"Zkoušel na advokáta, že mu patří víc majetku, než mu odkázala bábí."
"A notář?"
"Ho naštěstí hned stopnul a slušně ho poslal někam." zazubila se spokojeně December.
"Tak je to super." Alanovi se také ulevilo. "Doufám, že dlouho o tvých rodičích neuslyšíme." dodal a Dec mu dala za pravdu.

Naštěstí se neozývali ani sami rodiče.
 

Každý jednou umře

27. června 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Lež a nic nedělej. Donesu ti pití a nějaké keksy. Hlavně zůstaň v posteli." poroučel Alan.
"Nejsem nemocná."
"Ale po zákroku ano a máš minimálně dneska odpočívat." Alan byl poučen od doktora.

Alan obstaral manželku a pak se přenesl do obchodu. Po chvíli přišla babička.

"Dáš si polévku?" byl čas oběda.
"Asi trochu jo." souhlasila vnučka.

Babičce to řekli včera, co se stalo. Byla z toho smutná, mohla mít dvě vnoučata.

"Tady máš." babička donesla plnou misku.
"Děkuju." usmála se Dec.

Pomalu a opatrně se pustila do polévky, byla horká. Babi si sedla na postel.

Neštěstí v rodině

12. června 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Bůhví, kdy šel spát. Měl nápad na nový výrobek." Dec byla v kanceláři a viděla pokreslené papíry na stole.

Nedalo jí to a vydala se do ložnice. Alan už měl otevřené oči. Pozdravili se.

"V kolik si šel spát?"
"Asi kolem druhé." přitáhl si manželku k sobě a přikryl jí peřinou.

Dec se tomu zasmála a taky ji Alan lehtal. Nic dalšího ale nebylo, ve dveřích se objevil vyděšený Tobias.

"Mami, nějací cizáci přišli." hlesl zmatně. "Babička se tvářila divně." prozradil.
"Kdo?" Dec vyletěla z postele jak namydlený blesk.
"Nevím a jsou tři." krčil ramínky.

December si vzpomněla na Smrtijedy a okamžitě se přenesla k babičce.
 


Zdravotní problémy

28. května 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Fajn." řekla na manželovo vysvětlování a odešla za synem.

Pár dní mezi nimi bylo dusno, nemluvili spolu a ani žádné intimnosti neprobíhaly. Hlavně ze strany December. Alan měl strach, aby se December nechtěla dát rozvést. Ta prvně opravdu byla jak ledová královna, pak ji to postupně přešlo, ale rozhodla se potrápit Alana. Ten o ničem nevěděl. A dozvěděl se to náhodou, když přišel dřív z práce. December seděla v kuchyni s Lisou a zrovna se bavily o Alanově průšvihu. Prozradila kamarádce o svém plánu trápení manžela. A ten to celé slyšel v obýváku. Přemýšlel, jak s tím naložit. Aby holky nepoznaly, že je poslouchal, otevřel vchodové dveře, křikl pozdrav a zase zavřel, aby si myslely, že zrovna přišel.

"V kuchyni." ozvaly se Dec s Lisou.

Když tam Alan došel, holky se chichotaly. Alan měl jasno. Když si chce Dec hrát, přistoupí na její hru.

"Jo tak vínečko." Alan viděl láhev bílého vína na stole a vzal ji do ruky.

Stěhování a manželská krize

14. května 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Nemůžeš mě opustit, jsi moje žena." objal ji.
"Musíme si najít něco vlastního, s ní už tady bydlet nebudu." snažila se být tvrdá a neústupná.
"Souhlasím, zkusím se po něčem podívat." odpověděl Alan.
"Omluv Tobiho v pondělí ve školce." požádala ho Dec.
"Dobře." přikývl hlavou.

Tobias přišel k nim, Alan ho vzal do náruče. Stáli spolu v objetí.

"Vyprdni se tu na firmu a pojď s námi do Evropy." žádala ho Dec.
"Šel bych hned, po obchodě se mi stejská." řekl Alan.
"Najdeme si byt a společně začneme jen my tři." snila December.
"A moje hračky." dodal Tobias a dospělí se zasmáli.
"Alane, ještě něco ti chci říct…" vletěla paní Oakmoon do pokoje. "Ty si tady ještě?" vyjekla, když uviděla Dec.
"Jo, ale už jdeme." odsekla Dec.

Dala Alanovi pořádnou pusu, Tobi taky a už jich nebylo.

Tchýně satanáš

29. dubna 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Ne, ale hrozí, že mu něco vzteky provedu, jestli ho teď uvidím." zavrčela Dec a vysvětlila, co se u nich stalo.

Tomu se babička od srdce zasmála a řekla, že to nic není, že přijdou mnohem horší věci.

"Mně nevadí, že by přišel domů opilej. Mně naštvalo, že nepřišel vůbec a nedal o sobě vědět." vysvětlila Dec při čaji.
"Když přespí u kamaráda, je to ještě dobrý. Horší je, když ti chlap vezme úspory a všechny propije a ty potom nemáš na školu pro dítě." prozradila babička.
"To děda udělal?"
"Jo." přikývla babička. "Musela jsem si půjčit od sousedky, tak moc jsem se styděla." nerada vzpomínala. "Ale i tak jsem s dědou vydržela do jeho smrti."

Dec chvíli mlčky seděla a přemýšlela.

"Takže to podle tebe moc hrotím?"
"Jo. Jste mladí, moc starostí nemáte a tohle je maličkost." babi nad tím mávla rukou.

Svatba

14. dubna 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
December si založila ruce na prsou.

"Co jsem říkala. Počkej, až budeš mít vlastní. A měla jsem pravdu." zaradovala se.

Silvio se zašklebil, ale nic nenamítal.
Všichni přítomní strávili příjemné odpoledne.
Večer byla Dec ráda, že se Tobiasova uspávání zhostil Alan. Ona si lehla do vany a relaxovala ponořená do pěny.

"Uhni mi trochu." ozvalo se nad ní.
"To je moje chvilka. Nepustím tě." Dec bránila vanu zuby nehty.
"Víš, že tě přeperu, tak nechtěj, abych ti to ukázal." varoval Alan svou snoubenku a zatnul biceps, aby ukázal svaly.
"No jo." zabrblala rezignovaně Dec a posunula se dopředu.

Alan si lehl za ní, Dec se o něj opřela.

Těhotenský boom, svatební přípravy

30. března 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
Za chvíli se Tobias vzbudil, Weasleyovy ženy si ho chovaly. A za další chvíli se objevili Alan a George.

"Teda chlape, tys vyrostl." hodnotil ho George, když ho měl v náruči.
"Jak to můžeš vědět?" divila se Dec.
"Už jsem ho viděl. Přenesl jsem se sem za Alanem kvůli obchodu a Alan byl zrovna na vycházce s malým." vysvětlil George a udělal na Tobiho grimasu.

Pan a paní Weasleyovi odcházeli dřív než jejich syn. Dec je byla vyprovodit.

"Paní Weasley, proč jste smutná?" zeptala se December.
"Protože moc přemýšlí." pousmál se pan Weasley.
"Znáš to, co by kdyby." pokrčila rameny jeho manželka.
"Že by Tobias mohl být Freda, kdyby žil? Nebo jsme mohli mít holčičku?" nadhodila Dec.

Weasleyovi se smutně usmáli, byli na stejné vlně myšlenek jako December.


Už jsme tři

16. března 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Na porod je ještě čas." oznámil doktor po vyšetření. "Jste teprve na začátku první doby porodní."
"Což znamená?" ptala se Dec.
"Tak šest hodin čekání, než půjdeme na sál porodit." odpověděl lékař.

Sestra je poté odvedla do jiné místnosti, kde si Dec mohla sednout, lehnout, hopsat na míči nebo jinak trávit čas do porodu. Silvio je prozatím opustil.
Po hodině a půl od příjmu přišel lékař a znovu Dec prohlídl. Byl spokojený, vše probíhalo, jak má. Ještě byl ale čas. Ten ubíhal pro Dec pomalu a čím dál víc bolestivěji, jak se jí zkracovala doba mezi kontrakcemi.

"Ani se nedivím, že některé ženy nemají děti." pronesla Dec po další kontrakci.
"Meleš nesmysly. Za pár týdnů si na bolest ani nevzpomeneš a za pár let si pořídíte další dítě." řekla babička vědoucně.
"To určitě." odfoukla Dec nevěřícně.

Bylo osm hodin večer, když doktor zavelel k přesunu na porodní sál. December už byla dostatečně otevřená.

Už je to tady

1. března 2018 v 22:02 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Jo, kdo s takovou závistivou ženskou může mít dítě." přisadila si Dec. "Budeš to muset ještě chvíli vydržet, holka." dodala už vážně a vydala se do školy.

Ještě zavrtěla hlavou a říkala si, jaká je Amy husa.
Pokud to šlo, vyhýbala se Dec své závistivé kolegyni. A když byly spolu například při jídle, sedala Dec co nejdál od Amy. Nechtěla s ní přijít zbytečně do blízkého styku.

"Tak už to máš za pár." pronesl v pondělí ráno profesor Křiklan směrem k Dec.

Začínal zkouškový týden.

"Ano, ještě dva až tři týdny a končím s učitelováním. Bude mi to chybět." přiznala Charleson smutně.
"Přijď nás někdy navštívit i s malým." přidala se profesorka Prýtová.

Dec s Alanem už věděli, že čekají chlapečka. Nemohli se však shodnout na jeho jméně. Alan chtěl dát jméno po sobě, Dec se líbil Timmy nebo Timotheo. Alan měl protiargument, že Timmy je kreslená postava jehňátka z pohádky a děti se mu budou posmívat.


Životní milník

15. února 2018 v 10:00 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Tak co prohlídka?" vyptávala se ředitelka své podřízené, když po zvonění vyšla z učebny.
"Mohly bychom si o tom promluvit u vás?" Dec se ani neusmála.
"Samozřejmě." ředitelka se lekla, že December něco našli.

Došly do kanceláře a posadily se. Minerva vyčkávala.

"Musíte si za mě najít náhradu, já jsem těhotná." prozradila Charleson.

Minerva vykulila oči. Tohle ji překvapilo.

"A odkdy?" zeptala se.
"Termín mi stanovili kolem 8. srpna, takže tenhle školní rok dokončím." odpověděla December.
"Už zase shánět nového učitele." povzdechla si ředitelka. "Ale jinak samozřejmě gratuluji." usmála se.
"Možná bych věděla o zástupu." nadhodila Dec. "Jeden student z Koločar byl šikovný, tak jsem si říkala, zkusit mu napsat, jestli by neměl zájem."

Ne každý příběh má šťastný konec

1. února 2018 v 23:13 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Pokud formuli špatně proneseme, daný přeměňovaný objekt může zmrznout." řekl správně Jeremy.
"Dobře." usmála se Charleson. "A kdo mi poví, jaké kouzlo můžeme označit jako náhradní, pokud si na tohle nevzpomeneme?"

Deset vteřin byl klid, pak se nejistě vzadu v učebně zvedla ruka.

"Ano." Dec studenta vyzvala k odpovědi.
"Saltykovo kouzlo?"
"Správně." chválila Dec. "Jak se jmenuješ?"
"David Lynig."
"Deset bodů pro Havraspár."

December věděla dle jmen, kdo kam patří, neznala však obličeje.
Druhý den ráno měla sedmáky. Když vešla do učebny, sklidila potlesk jako celebrita.

"Dost, to stačí." krotila jejich nadšení vesele. "Přece můj zástup nebyl tak hrozný, ne?" ptala se.
"Vy jste ale lepší." dostalo se jí odpovědi.

Konec v Americe

15. ledna 2018 v 20:21 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"To už může být pozdě." zavrtěl Alan hlavou. "Přecenili jsme to." přiznal si neúspěch.

Dec ho objala a chlácholila, ať počká do Vánoc.

"Nemáš hlad? Mám tu ještě jídlo od našich." vstal Alan z gauče a zamířil do kuchyně.

Společně se najedli u filmu a pak zalehli do postele. Ani se nemilovali, leželi spolu v objetí a bylo jim krásně.
Ráno se Alan probral před budíkem. Dec ležela na boku zády k němu. Alan jí zajel rukou pod peřinu a hladil ji po zádech a boku.

"Hm, co je?" Dec to vzbudilo a otočila se k Alanovi čelem.

Ten si ji přitáhl blíž a začal ji líbat. A z mazlení byl ranní sex. Mezitím zvonil budík, který se neobtěžoval ani vypnout. A po sexu dali společnou sprchu.

"Ještě že tu se mnou budeš, můžeme si hrát častěji." líbnul ji na krk.

Ani bydlení ve stejném státě není záruka rande

18. prosince 2017 v 22:18 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
December po něm naštvaně hodila polštář.

"Nechci." řekla smutně.
"Ale musíš." nedal se odbýt Alan a vytáhl ji z postele.

December vyzkoušela jinou taktiku. Přilepila se Alanovi na rty a pomalu táhla zpět k posteli.

"Dobrej trik, ale čas otevíračky se nekompromisně blíží." odtrhl se Alan od Dec a šel do koupelny.

December pěstí máchla do vzduchu.

"Že se nestydíš mě takhle odmítnout." křikla Dec při oblékání.
"Jo a co podle tebe mám udělat jinýho?" ozvalo se z koupelny.
"Nic, dej si sprchu, obleč se a jdi do práce." řekla Dec a šla na chodbičku.

Opřela se o vchodové dveře a sledovala Alana, jak si čistí zuby. Umyl si ústa od pasty a došel k Dec.

Poznávání světů

10. listopadu 2017 v 17:28 | Iwuushkaa |  December, co bude dál?
"Máma je v domácnosti, měla zdravotní potíže a nemohla by pracovat na plný úvazek, tak jí táta řekl, ať je doma, že je bez problému uživí. Občas s něčím vypomůže tátovi ve firmě. Ten před lety založil dopravní firmu. Převezeme vše od jídla přes nábytek až po stavební materiál." usmíval se hrdě.
"A to má v mudlovském nebo kouzelnickém světě?" December neuniklo, že Oakmoonovi bydlí nedaleko mudlů.
"Hlavně v mudlovském, ale sem tam přijde zakázka od kouzelníka. Táta zaměstnává převážně mudly."

December se nestačila divit.

"To si taťka musí dát pozor, co říká a dělá, ne?"
"Hodně ho to baví, proto ten risk prozrazení podstupuje. Dokonce jsem ve firmě chvíli pracovat." vyprávěl Alan.
"Jak to vypadá s tím vaším obchodem tady?" vzpomněla si Charleson.
"V Kongresu zkoumají několik výrobků, zda jsou bezpečné a povolí nám je zde prodávat." odpověděl Alan. "Jinak už montujeme police a regály a pomalu přenášíme krabice se zbožím, co budeme nabízet." byl nadšený. "A sháníme dva prodavače nastálo." dodal.

Kam dál